Františka Barborka Pošmourná je autorkou nezvyklých zápisků ze svého života.

Františka Barborka Pošmourná je autorkou nezvyklých zápisků ze svého života. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Františka se narodila s Downovým syndromem, ale okouzluje svými texty

  • 0
Sbírku nezvyklých deníkových zápisků ze svého života vydala básnířka z Chebska. Františka Barborka Pošmourná tvoří i navzdory svému hendikepu. Její prvotinu Deníky pokřtil v chebské Papírně herec Jaroslav Dušek.

Já Samota, jsem Tvé vlastní já. Já, nicota, jsem tvé Universum. Já mlčení, jsem tvé amen. Autorce těchto veršů, Františce Barborce Pošmourné, je 61 let a narodila se s Downovým syndromem. Její první knížku tvoří deníkové zápisky.

„Když ty texty vidíte, tak pochopíte, že deníkový záznam ve Františčině pojetí lze nazvat jedině poezií a ničím jiným. Ale nepředstavujte si žádné rýmované básničky. Jsou to krátké úderné poetické záznamy o tom, co se jí kdy událo,“ přibližuje Lucie Poláková ze Střední zdravotnické školy a vyšší odborné školy Cheb, která je jednou z osob, díky nimž mohla Františčina knížka Deníky vyjít.

Z Františčiných zápisků

27. května 2007
šedivé počasí
prší a prší a prší = jen se leje
včelky v úlech se jen smějí
Mája bzučí vesele, že se
na počasí vykašle

19. června 2007
Pralinkové probuzení
a se slovy kukuč
vyskočení z lože
ještě chvilka kosmetiky a ručníky
do prádelny; společný poloúklid
domácí, nebese jsou na
nádvoří nikdo nekřičí 2 klientky
zahalekaly slečna Vrbová =
hepčík času je habaďůra

3. srpna 2007
A na just = ík zaseto je poťapané
očista dočista
ze záhrobí plašíme mouchy
a poměry = kšandy = šle
statistika lásky, mnišství:
mnišský
život v odříkání naslouchat
Božímu
hlasu

16. září 2007
Boží milosti, rumělkové ráno
požehnaná buď svatá Nedělka
idylka

Heslovité i rozsáhlejší popisy dnů plné slovních hříček a novotvarů, poznámky ale i krátké úvahy zaznamenávající Františčino rozhodování, jak žít dál mimo ašský Domov PATA pro osoby se zdravotním postižením, který je posledních dvacet let jejím domovem.

S básnířkou se Lucie seznámila před čtyřmi lety, když vedla výtvarné dílny pro lidi s postižením. „Už když Fany malovala, dávala své tvorbě netradiční jména. Třeba šálu nazvala Africká třešeň. Přemýšlí poeticky a její svět je pro nás úplná krása,“ dodává.

Na Františčino básnické nadání přišla náhodou sociální pracovnice Ivana Čamková, která si všimla, že si Fany průběžně něco zapisuje. Několik jejích záznamů přepsala a dala přečíst ostatním. „Když se nám texty dostaly do rukou, bylo nám jasné, že by byla škoda neposlat je dál do světa,“ vzpomíná Lucie.

Františka byla příliš plachá a křehká na to, aby své zápisy četla veřejně. Nechat její texty číst herce se zas zdálo být zkreslující a neautentické. A tak Jindřich Novák přišel s nápadem vytvořit videozáznam, na kterém čte autorka své texty sama. „Je to její intonace, její přednes, je to prostě autentická Františka.“

Videodeník se premiérově promítal v roce 2011 na Jarmarku radosti v Chebu. Tam se viděla poprvé i Františka a o videu se dozvěděl také Jaroslav Dušek, který už několik let podporuje Festival porozumění pro lidi s postižením v Mariánských Lázních. Právě na tuto akci spisovatelku i s videem pozval.

„Fany je plachý introvert, křehká andělská bytost. Když jsme se jí zeptali - Františko, pojedete s námi na festival? Pan Dušek by vás chtěl poznat a udělat s vámi rozhovor, Františka pro nás překvapivě odpověděla - No proč ne, když už jsem byla i v televizi. Tím, že se viděla na videu, překonala svou bariéru a bez problémů komunikovala,“ vypráví Lucie Poláková.

Texty i osoba Františky inspirovaly skupinu mladých lidí z Aše, rapery Dark Side Crew a tým internetové televize MVTV, kteří společně vytvořili netradiční medailon o Fany a její tvorbě. Ten je dostupný na internetu.