Při něm zástupci radnice v chebských ulicích oslovili přibližně stovku respondentů. „Přestože v Chebu už nestojí klášter milosrdných sester, zmizely objekty bývalých kasáren na Zlatém vrchu i polorozpadlé domy v Májové ulici, odhad počtu lidí bez střechy nad hlavou se překvapivě nezměnil,“ potvrdila zástupkyně chebského starosty Gabriela Licková.
Podle jejích slov se bezdomovci jen přesunuli do jiných částí města. V noci jsou většinou v noclehárně, někteří ve starých garážích na Švédském vrchu, část chodí přespávat do vybydlených objektů ve Wolkerově ulici.
Ve dne se zdržují v obchodních centrech a jejich okolí, v nízkoprahovém denním centru, kolem nádraží nebo v městských parcích. Alarmující je, že lidé, kteří přebývají na ulici, často nejsou v dobrém zdravotním stavu.
„Mají psychické problémy, trpí halucinacemi, ztrácejí pojem o čase. Nepamatují si, jaký je den nebo že mají například dohodnutou schůzku se sociálním pracovníkem. Až na výjimky jsou všichni závislí na alkoholu a drogách. Pozitivní zpráva je, že více než polovina z nich má praktického lékaře a někteří dokonce uvedli, že jej i navštěvují,“ konstatovala Licková.
Většinou spí venku muži
Průzkum ukázal, že nejpočetnější skupinu tvoří muži ve věku od 26 do 35 let a zároveň muži starší 51 let. Žen je z celkového počtu bezdomovců přibližně pětina. Stejně jako v předcházejících letech, i letos se v Chebu objevili mezi bezdomovci cizinci. Tentokrát to však nejsou Němci, ale lidé původem ze Slovenska a Polska.
„Takřka všichni oslovení vědí, jaké služby mohou ve městě využívat, a v různé míře to také dělají. Většina z nich, přesně 84 procent, však žádnou pomoc využívat nechce. Ti, kteří přiznali, že by pomocnou ruku uvítali, chtějí nejčastěji zajistit bydlení, vyřídit doklady nebo sociální dávky,“ řekla Licková.
Podle jejích slov žije na ulici několik skupin lidí bez přístřeší. Jsou to ti, kterým život na ulici vyhovuje a nic na něm měnit nechtějí. Pak to jsou bezdomovci, kteří dosud nerezignovali. Využívají dostupné služby a pokoušejí se zapojit do společnosti. A jsou tu i lidé, kteří se sami o své bydlení nejsou schopni postarat. Avšak pod dozorem a s pomocí mohou například na ubytovnách běžně fungovat.
Podle odborníků, kteří výsledky dotazování zpracovali, však v současné době v Chebu není dostupná ubytovna se sociálním bydlením. Služby nabízí jen azylový dům Betlém. Pro lidi bez domova je také obtížné sehnat odborného lékaře a chybí i jakákoli léčba alkoholové či drogové závislosti.
