Blanka Josífková tvoří z husích vajec umělecké unikáty.

Blanka Josífková tvoří z husích vajec umělecké unikáty. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Co vajíčko, to originál, obdivují lidé práci malérečky z Chebu

  • 0
Jako oko v hlavě střeží Blanka Josífková z Chebu rodinný recept na výrobu barvy pro velikonoční kraslice. Jediný, komu jej svěří, jsou její vnučky, které jí se zdobením pomáhají.

Do Chebu zvyk natírat vajíčka zvláštní směsí a pak do skořápek vyškrabávat nejrůznější motivy připutoval až z Uhřic u Kyjova. Než ale malérečka zasedne ke stolu a začne vajíčko zdobit vrypy, musí ho nejprve uvařit.

„Jak dlouho vajíčka vařím? Tak půl hodiny. Do vody přidávám sůl, aby se důkladně odmastilo. Pak ho ještě horké nabarvím. Barvu si vyrábím sama podle receptu své babičky. Podrobnosti neprozradím. To je naše tajemství, takové rodinné stříbro,“ usmívá se Blanka Josífková, jejíž předci přišli do Chebu od Kyjova.

Jediný, komu dovolí poodhalit roušku tajemství, jsou její vnučky, které, jak doufá, by mohly starobylé řemeslo jednou převzít.

„Nabarvené vajíčko schne nejméně čtyřiadvacet hodin. Teprve pak je možné začít škrábat. Nedočkavcům se bude barva na nástroj lepit a vyškrábané vzory se barvou ušpiní,“ vysvětluje Blanka Josífková a v ruce se jí míhá malé dlátko, kterým na obarvenou skořápku „maluje“ tradiční vzory. Bělostné květiny, lístečky, větvičky jívy či ptáčky.

Po prvním vystínování se vajíčko opět barví a zase celý den schne. Teprve pak se může znovu proškrábat. Tak práce pokračuje, dokud není kraslice hotová. Vzory, kterými skořápky zdobí, se rodí v její hlavě. Žádnou předlohu nepotřebuje.

„Dvě stejná vajíčka u mě nenajdete. Neumím to. Vždycky mi z návrhu vzejde originál,“ ukazuje krabičku vystlanou bublinkovou fólií, ve které si jako v peřince hoví malované kraslice. Mezi nimi je možné najít unikáty z roku 1964.

„Tahle dělala ještě moje babička. Její vajíčka nebyla malovaná, ale jak ona říkala, résovaná. Jsou už úplně vyschlá. Slyšíte, jak žloutek uvnitř štěrchá? Když se takové vajíčko rozbije, bílek je pryč a žloutek připomíná kuličku průsvitného jantaru. Je tvrdý jako kámen.“

Babička paní Blanky svěřovala vajíčkům i milostné vzkazy. Jako zručná malérečka neměla problém do skořápky miniaturním písmem vyškrábat například básničku. „Když u nás dívka dala mládenci malované vajíčko, bylo to takové vyznání lásky. Do ornamentů se proto často schovávaly milostné verše,“ doplňuje Blanka Josífková.

Pštrosí vejce potřebuje svůj čas

Každé vajíčko, které vytvoří, drží v ruce a škrábe do něj ornamenty v průměru čtyři hodiny. Pštrosí jí ale trvá déle. Celé dva měsíce.

„Vařila jsem ho asi pět hodin. Takové vajíčko dlouho schne a to práci prodlužuje. Barva obsahuje šelak a ten musí důkladně vytvrdnout. Pak ale musím zasednout a každý den poctivě malovat. Ale je to obtížné. Sedím kvůli tomu hodiny v nepřirozené poloze. Pokaždé si oddechnu, když je hotovo,“ přiznává Blanka Josífková.

Protože se velké vajíčko obtížně drží, má jej při škrábání položené v misce na klíně. Pštrosí vejce má navíc velmi pevnou skořápku, a tak je třeba nástroje každé tři dny přibrousit.

„Lidé, kteří na pštrosí vejce malují barvou, si je často nechávají dopředu vyhladit. Skořápka je totiž velmi porézní a jsou na ní důlky,“ ukazuje Blanka Josífková.

Obří vajíčko, „résované“ tradičním způsobem, poputuje k příbuzným rodiny Josífkových do Řecka. Ta menší si zájemci mohli prohlédnout na Velikonočním jarmarku, který se každoročně koná v chebském muzeu.