Už asi devadesát místních lidí si na březovské radnici v předstihu zamluvilo kóje v novém kolumbáriu s kapacitou 276 uren. Ohlásili, že sem - tedy konečně domů - přesunou z okolních vesnic a měst schránky s popelem příbuzných. Další se ptají, jestli si mohou předplatit hrob.
"Velký zájem mě překvapil. Hřbitov vnímám jako nepsanou kroniku města. Byl to jeden z mých největších úkolů. Bude mi šedesát let, takže je to místo možná i pro mě," říká napůl vážně starosta Březové Miroslav Bouda. Také on sem přemístí urnu s ostatky svého otce z nedaleké Lomnice. Drtivá většina Březovských ale dosud využívala hřbitov v sousedním Sokolově.
Od chvíle, kdy se místo posledního odpočinku začalo projektovat, uplynulo dlouhých třináct let. Bývala tu bažina a těžko prostupný les. Pozemek se musel vykácet a hlavně odvodnit drenážemi pokládanými tři metry hluboko. Každý rok Březová dávala do úprav jeden až dva miliony.
Písčité cestičky i spousta stylových lamp
Teď je mírně zvlněná stráň změněna k nepoznání. Získala důstojný ráz. Vydlážděnou příjezdovou cestu a schodiště vedoucí k bráně podpírají mohutné kamenné zdi. Správce udržuje upravené písčité cestičky a posekané netknuté trávníky, kde ještě nestojí žádný náhrobní kámen. Tedy kromě pěti vzorových pomníků, ze kterých si lidé mohou třeba vybrat.
Osvětlení chodníků zařídí spousta nízkých stylových lamp. Všude je rozvedena pitná voda, dojem útulnosti vyvolávají záhony s květinami, keři, čerstvě zasazenými břízami, novými lavičkami a odpadkovými koši. Přibude ještě kamerový systém a fotopasti proti zlodějům.
Poblíž brány se tyčí třímetrový kříž z kamene. Starosta Bouda ho kdysi dostal od jednoho provozovatele lomu. "Asi deset let jsem ten monument musel překračovat v garáži." Chybí ještě socha Ježíše Krista, tu slíbil dodat loketský farář Jiří Majkov.
Jinde hřbitovy ruší, Březová bude mít svůj vlastní
Trochu stranou ve stínu stromů dá Březová příležitost i těm, co nestojí o klasický hrob v řadě dalších. Takzvané menhiry – jen obelisky se jménem, ale bez pomníku - mohou postavit kdekoliv v lesíku. "Třeba Keltové to tak dělali. I o tento styl je mezi lidmi zájem," líčí Miroslav Bouda.
Farář Majkov považuje nový hřbitov za raritu. Místa posledního odpočinku se totiž podle něho spíše omezují nebo ruší. Jako třeba to novosedelské blízko rychlostní silnice R6, kde už se nesmí pohřbívat. Mění se i kultura pohřbívání. Přibývá rozloučení v úzkém rodinném kruhu a odchodů na věčnost zcela bez obřadu.
"Hřbitovy bývaly vždy kolem kostelů uprostřed obcí. Až za Josefa II. se objevilo nařízení pohřbívat zemřelé na okrajích měst a vesnic. Hřbitov patří k domovu: Tady leží moji prarodiče, rodiče a jednou tu ulehnu i já. Říká se tomu kontinuita rodu," poznamenal Jiří Majkov.
Nový březovský hřbitov nevypadá příliš velký. Starosta přesto tvrdí, že se počítalo s demografickým vývojem a že příštích nejméně dvacet let není třeba oplocenou plochu zvětšovat. I když do budoucna je i rozšiřování možné.
Areál ještě není zdaleka hotov. Na levé straně vedle domku se zázemím pro správce vyrostou skleníky, kde si lidé budou moci koupit květiny a okrasné keře. No a před vstupní branou by starosta rád viděl stát větší kapli se zastřešeným venkovním prostranstvím pro smuteční obřady. Na její stavbu možná Březová vypíše sbírku a samo město do ní přispěje.
Březová nikdy neměla hřbitov ani kostel proto, že dlouho nebyla samostatnou obcí. "Stávaly tu jen zemědělské usedlosti. Osídlení přišlo až po roce 1946 - díky sklárně, elektrárně, dolům. Pak už hřbitovy nebyly populární. Soudruzi říkali: Na co vlastně?" popsal vývoj Miroslav Bouda.
