Budoucí zájemci o práci mohli v Chebu zjistit, jaké mají příležitosti.

Budoucí zájemci o práci mohli v Chebu zjistit, jaké mají příležitosti. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Nehrajte si na ranaře, dozvěděli se na burze zájemci o práci

  • 5
Jak správně napsat životopis? Jak přesvědčit zaměstnavatele, že jsem ten pravý, koho hledá? A jaká místa jsou vlastně v regionu k dispozici? Odpovědi na otázky, které trápí budoucí absolventy i mnohé nezaměstnané, nabídla v úterý Burza pracovních příležitostí v chebském Kulturním centru Svoboda.

Na co si dát pozor? „Prvních pět vteřin je nejdůležitějších. To, jak na první pohled zapůsobíte, často ovlivní, zda práci dostanete,“ vysvětluje hned na úvod semináře o tom, jak na pracovním pohovoru co nejlépe uspět, lektorka Petra Strnadová.

„Personalista si všímá i nepatrných detailů. Úpravy vlasů, nehtů, oblečení. Důležitý je oční kontakt. Ale pozor, nikoli zírání. A přirozený úsměv. Také je třeba působit přiměřeně sebejistě,“ dodává.

Další burzy

pracovních příležitostí

úterý 10. 2. Sokolov hala ISŠTE Sokolov

úterý 24. 2. Karlovy Vary Lidový dům ve Staré Roli

Program: Vždy od 9 do 16 hodin. Prezentace na jednotlivých stáncích místních zaměstnavatelů a firem a jejich volných pozic, které nabízejí přednášky v 20 minutovém rozsahu (Jak napsat životopis, jak se prezentovat a komunikovat při pracovním pohovoru), a také vystoupení odborníků z praxe.

Zdroj: www.khkkk.cz.

Po chvíli se jí sérií otázek podaří přítomné alespoň trochu vtáhnout do diskuze. Při lekci, která trvá dvacet minut, však na hlubší analýzu čas nezbývá.

„Mladí se často stylizují do role ranařů. Myslí si, že na ně všude čekají s otevřenou náručí. Ale personalisté, se kterými spolupracujeme, je dokážou rychle vrátit na zem. Na druhou stranu jsou hodně hloubaví, mají sebereflexi a na rozdíl od mnohých dospělých dokážou přiznat chyby,“ popisuje současnou mladou generaci Strnadová.

Často se setkává s tím, že kvůli malé slovní zásobě vázne mezi studenty komunikace. A překvapující prý je, že se ptají i na základní věci. „Nedávno jsme se například přeli o to, kdo zdraví jako první. Zda mladší staršího či naopak,“ krčí rameny.

Pro uchazeče o zaměstnání bývá oříškem už jen sepsání životopisu. Často podcení grafickou úpravu, neodlišují znalosti od dovedností a leckdy si i trošku vymýšlejí. Co se týče cizích jazyků, mají sice nejrůznější zkoušky a certifikáty, ale nedomluví se.

„Chybí jim iniciativa a motivace. Lehce se vzdávají. Neumí prodat to, co mají za sebou. Neuvádí třeba brigády. A přitom právě to chtějí personalisté slyšet. U pohovoru musí přesvědčit, že o tu práci opravdu stojí,“ tvrdí Strnadová.

Momentka z dovolené nemá u životopisu co dělat

Podle jejích slov dokáže i správně napsaný životopis „zazdít“ fotografie. Přikládat k životopisu momentku z dovolené u moře je krokem vedle.

„Při pohovoru hraje velkou roli i líčení a správný oděv,“ doplňuje vizážistka Julie Kassalová Věšínová. „Já bych na pohovor volila dobře padnoucí šaty a nepříliš výrazný make-up. Důležité je upravit obočí. Takto,“ ukazuje dívkám, které stojí kolem, a v rukou se jí míhají štětečky.

Když se pak budoucí kadeřnice Kristýna, která jí stojí modelem, na sebe podívá do zrcadla, nevěří svým očím. Ví ale, že budoucího zaměstnavatele musí o svých kvalitách přesvědčit nejen tím, jak vypadá, ale i prací.

„Asi si s sebou vezmu fotografie účesů, které jsem vytvořila. Možná dostanu příležitost dokázat, že umím člověka úplně změnit,“ směje se. To její spolužačka Irena má jasno. Pomýšlí rovnou na vlastní kadeřnický salon. „Už je všechno skoro hotové,“ tvrdí.

V průběhu celodenní akce se v sále kulturního centra představili i zaměstnavatelé z regionu. Oslovit potencionální spolupracovníky se do Chebu vydali například zástupci společnosti Lázně Františkovy Lázně.

„Chybí nám německy mluvící servírky, pokojské, recepční, maséři, lázeňské. Prostě všichni ti, kteří přicházejí do přímého styku s našimi hosty,“ tvrdí vedoucí personálního oddělení společnosti Iveta Sládková.

„Problémem je, že mladí, kteří ovládají němčinu, často odcházejí za prací do zahraničí. Důvodem jsou peníze. Tamním mzdám nelze konkurovat. A ti ostatní, kteří umí jazyk alespoň částečně, často nejsou pro práci zapálení. Nelíbí se jim dvousměnný provoz, nechtějí pracovat „dvanáctky“. Ptají se, zda jim budeme přispívat na dojíždění z Chebu do Františkových Lázní. Někdy mám pocit, jako by ani pracovat nechtěli,“ dodává.