Jedna z figurín ve sklepních prostorách muzea Jan Becher, která znázorňuje při práci Bohuslava Picha, výrobního manažera firmy. Konkrétně se jedná o odvažování jednotlivých bylin při přípravě jejich směsi.

Jedna z figurín ve sklepních prostorách muzea Jan Becher, která znázorňuje při práci Bohuslava Picha, výrobního manažera firmy. Konkrétně se jedná o odvažování jednotlivých bylin při přípravě jejich směsi. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Bylinky do Becherovky dovážejí až ze Zanzibaru, prozradil znalec receptu

  • 6
Před více než 30 lety začínal Bohuslav Pich v karlovarské Becherovce jako brigádník. Teď je jedním ze dvou mužů ve firmě, kteří znají tajný recept na výrobu oblíbeného bylinného likéru. Prozradil, že bylinky dovážejí i ze Zanzibaru nebo Srí Lanky.

"Při nošení pytlů s bylinkami jsem netušil, že je budu jednou míchat," usmál se Bohuslav Pich, který je zaměstnaný ve firmě 30 let.

Na první praxi byl v Becherovce ale už v roce 1973. Tehdy vařil cukr, filtroval kaly a dělal jako dělník další potřebné práce. Nyní jako výrobní manažer připravuje každou středu přísně tajnou bylinnou směs pro výrobu likéru. Směs bylin vždy míchá čtyři až pět hodin.

Znáte recept nazpaměť?
Ne. Znám jen určitou formuli, podle které pracuji v místnosti, do které při míchání nikdo nesmí. Další údaje najdu na listu papíru s předepsaným složením.

Odkud se dovážejí byliny pro likér?
Z celého světa - Zanzibaru, Srí Lanky, Afriky. Jedna třetina je z Čech. Zpátky do světa se bylinky vracejí v tekutém stavu jako likér.

Jak dlouho míchání trvá?
Čtyři až pět hodin. Během nich namíchám, napřenáším a navzpírám 4 až 5 tun bylin. Nejdřív počkám, až se vyndají staré byliny z kotle. Pak začnu odvažovat jednotlivé byliny a sypu je do násypníků, kde je rozmíchá šnek. Pak přijdou pracovníci, kteří dají byliny do pytlů. Ty se vloží do migračního aparátu, v němž probíhá digerace, což je macerace bylin v lihu za tepla. Takto se dělá várka pro všechny čtyři kotle.

Jak je to s chutí Becherovky? Změnila se za 205 let od svého založení?
Máme v sobě něco, co nás nutí říkat, že třeba chleba byl dříve lepší. Jenže Becherovka musí být stejná. Technologický proces se zachovává, maximálně jsou výkonnější čerpadla nebo větší filtry. Becherovka byla v roce 1807 stejná jako nyní.

Před původní továrnou v centru města bylo ráno i odpoledne slyšet cinkání lahví a vůně likéru se vanula ven na ulici. To se teď změnilo.
Brány nového závodu v Bohaticích opustí více než sedm milionů litrů ročně. Při výrobě v centru Varů se kdysi jednalo o z devadesáti procent ruční práce. Teď je to jenom tak pět až deset procent.

Z budovy Becherovky na nynější třídě T. G. Masaryka vedlo do Varšavské ulice potrubí. Mezi lidmi se mu říkalo becherovkovod. Prý bylo potrubí navrtané.
To jsou jen zvěsti a lidová tvořivost podobná jako u pivovarů. Žádné kohoutky, z kterých by hospodští v restauracích čepovali pro svoji potřebu likér, neexistovaly. Potrubí bylo uložené v zemi a nebylo volně přístupné na povrchu. Na hradech mají Bílou paní, nás se zase lidé ptají na zaručený becherovkovod.

Sledujete proměnu bývalého závodu Becherovka na Becher Platz, kde buduje Karel Holoubek nákupní centrum, pasáž a restauraci?
Zaujala mne tmavě červená barva fasády. Myslím si, že do retra stylu zapadá a dává budově vyniknout. Jsem rád, že historická budova bude zachovaná a v ní i naše muzeum. Uvítal jsem, že před likérkou zase na svém místě stojí po opravě třímetrová láhev Becherovky. V Praze si lidé dávají dostaveníčko u koně na Václavském náměstí. Ve Varech máme jako orientační bod nepřehlédnutelnou láhev.