Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bývalí obyvatelé Lipnice vzpomínali na obec, která ustoupila těžbě uhlí

  18:04aktualizováno  18:04
Mezi Vintířovem a Sokolovem leží hřbitov zaniklé obce Lipnice. Pravidelně každé dva roky se tam u pomníku a hrobů scházejí bývalí obyvatelé, aby společně zavzpomínali na minulost. Ves zmizela z mapy před několika desítkami let kvůli povrchové těžbě hnědého uhlí.

Hroby na starém hřbitově zaniklé obce Lipnice nedaleko Vintířova na Sokolovsku. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Hřbitov v sousedství velké bílé kupole bioplynové stanice Sokolovské uhelné mezi Vintířovem a Sokolovem je posledním pozůstatkem jedné ze zaniklých obcí, které kvůli těžbě zmizely z mapy.

Oplocenému travnatému plácku, ze kterého sem tam vystupují zbytky kamenných pomníků a obrub starých hrobů, vévodí památník zesnulým bývalé obce Lipnice, jak hlásá česko-německý nápis.

Fotogalerie

A právě kolem něj se srocují skupinky nadšeně se vítajících postarších lidí. Jedna ze zářijových nedělí tu totiž co dva roky patří zahájení srazu bývalých Lipničáků.

Doléhají sem zvuky z nedalekého lomu, které se mísí do krátkých česko-německých proslovů vintířovského starosty Jiřího Ošeckého a jednoho z organizátorů akce Wilfrieda Lenze i do minuty ticha za zesnulé. Tím se však přítomní nenechávají vyvést z míry.

"Je to poslední místo Lipnice, které zbylo a které se snažíme udržovat," říká starosta Ošecký, když shrnuje peripetie, které po revoluci vedly k obnově tohoto místa a Wilfried Lenz při té příležitosti nezapomene poděkovat za to, že hřbitovu vrátili místní důstojnou podobu.

Tradice setkání rodáků na zdejším hřbitově začala v roce 2005, právě když obec nechala pozemek, který v 90. letech dostala zpět od Sokolovské uhelné, upravit. Do té doby se bývalí obyvatelé Lipnice a také Dolního Rozmyšlu, který k obci patřil, každoročně scházeli v německém Marktredwitzu. Tam se akce uskuteční zase za rok.

Milujeme tenhle kraj, shodují se rodáci z Lipnice

A zájem je veliký. "Setkává se tu opravdu celá vesnice," komentuje jeden z rodáků Josef Slaný.

"To nevadí, že je to tak daleko. Většina z nás je v důchodu, milujeme tenhle kraj a máme tu známé," dodává další z německých návštěvníků František Renz. Kulturní sál ve Vintířově pro 160 lidí, kde sešlost pokračuje, podle starostových slov mnohdy nestačí.

Lipnice a Dolní Rozmyšl

Historie zaniklých obcí

  • Lipnice vznikla jako slovanská osada podél potoka severně od nynějšího Sokolova. Ve 13. století došlo k německému osídlení. 
  • Od pobělohorské doby se zde těžilo a zpracovávalo železo. Po jeho vytěžení se obrátila pozornost na využití dalších nerostných surovin, sulfidů a hnědého uhlí. Na začátku 19. století tady vznikly dva závody na zpracování síry a zelené skalice. 
  • Průmyslové aktivity se podílely i na vzniku nedaleké nové vsi Dolní Rozmyšl, kde se usídlili dělníci z lipnických závodů. 
  • Na přelomu 19. a 20. století závody v Lipnici svou činnost zastavily. Rozmach znamenalo až otevření dolu Kateřina, který fungoval až do 30. let. 
  • Začátkem 50. let se zde opět začalo s přípravnými pracemi pro těžbu sulfidů a uhlí v dolu Lomnice. Těžba se v polovině 60. let zvýšila kvůli záměru vyrubat uhelné bohatství a připravit další výsypný prostor pro lom Jiří. 
  • V Lipnici a Dolním Rozmyšlu žilo kolem 700 obyvatel. Jejich počet začal klesat, když zdejší německé obyvatelstvo dostalo možnost legálně odejít do Německa. Zároveň se těžba rozšířila až do středu obce a v roce 1972 bylo rozhodnuto o zrušení obou obcí.

Uctít své předky a příbuzné, kteří tu leží, a zavzpomínat přijíždí Wilfried Lenz z Mnichova pravidelně. Jsou tu pohřbeni jeho prarodiče, teta i bratr, který zemřel ještě v dětství.

"Dlouhá léta jsem tu také ministroval, takže když byly pohřby, mnohým spoluobčanům jsem se podíval do otevřeného hrobu," vzpomíná.

Lipnici a Českou republiku opustil v roce 1967. V té době dostali občané německé národnosti možnost legálně odejít do Německa.

"Bylo mi 23 a byl to začátek Pražského jara. Tehdy se Lipnice začínala pomalu likvidovat a já navíc také tenkrát nevěděl, jak se to tu v zemi bude dál vyvíjet. Rodiče měli všechny své známé, kteří odešli v roce 1945, v Německu. Tak jsme odešli. Mám tu k tomu ale vztah," říká lipnický rodák.

Spojení s bývalými sousedy se mu ale podařilo udržet. "Pracoval jsem navíc v silniční správě a díky tomu, že kontakty mezi českou a bavorskou správou byly úzké, měl jsem aspoň dva dny v roce možnost mluvit česky," říká s nadsázkou. Plynně česky mluví dodnes a pravidelně sleduje i český tisk.

Své rodiště už ukázal také svým potomkům. "Mladší sem jedou, aby to jednou viděli. Mají zájem o původ. Chtějí vidět, kde se táta narodil. Pak už je to sem ale neláká," dodává Lenz.

Tou nejmladší, která hřbitov přišla navštívit, je Petra Lillová. Byl jí rok, když její rodina kvůli těžbě začátkem 70. let z obce odcházela. "V poslední době na tahle setkání jezdím čím dál častěji. Jsou tu tety, strejdové, jezdívají i sestřenice, tak se tu vídáváme. Je to pěkné."

Šachta jí zničila více míst spojených se vzpomínkami

Mezi těmi, kteří Lipnici v roce 1972 opouštěli jako poslední, byla i rodina její tety. Do Lipnice chodila nejdřív do školy, pak se sem přivdala a žila tu od roku 1965, kdy dostala místo ředitelky školky.

"Mě šachta pronásleduje," začíná líčit svou anabázi Eva Lillová. "Narodila jsem se v Mostě, ten je pryč. Bydleli jsme v Libkovicích na Mostecku, ty už nejsou. Do školy jsem chodila z Pastvin, které patřily k Dolním Nivám, ty jsou také pryč. Vdala jsem se do Lipnice a i tu vzala šachta. Takže bohužel nemůžu nikdy svým dětem ukázat - tady jsem dostala první pusu, tam jsem chodila na rande, sem do školy. Těžilo se tu jen několik let a kvůli tomu padla celá obec."

Původně měli lipničtí obyvatelé slíbeny náhradou domky v Dolních Nivách, které se pro ně měly stavět. Z toho ale sešlo, a tak jim byl za opuštěný majetek buď přidělený byt v okolí, nebo finanční náhrada.

Na srazy jezdí Eva Lilová pravidelně i do Německa. "Všechny Lipničáky tu znám," říká. "Jsou to buď spolužáci, nebo jejich manželky a manželé. Je to doslova rodinné setkání."

Autoři:


Nejčtenější

Západ Čech obsadili v srpnu 68 i Němci. Tank a hlava rudoarmějce skončily v řece

Tank v řece Ohři se stal symbolem roku 1968 v Karlových Varech.

Ještě padesát let po událostech srpna 1968 starší Karlovaráci vzpomínají, jak se pod jedním z invazních tanků T-54...

Hejtmanka Karlovarského kraje se vdala, svatební šaty si navrhla sama

Hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová se provdala za svého...

Hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová se ve Stanovicích provdala za Jana Mračka. Dlouholetou známost krajské...



Muž vybodoval svého bratra, vydával se za něj při silničních kontrolách

Ilustrační snímek

Velké potíže způsobil svému bratrovi muž, který se za něj vydával při silničních kontrolách. Sám sice unikl trestu za...

Muž musel spoluvězňům sloužit a dávat jídlo. Když neposlechl, zbili ho

Vazební věznice Hradec Králové

Kriminalisté stíhají dva trestance z věznice v Kynšperku nad Ohří na Sokolovsku, kteří šikanovali další odsouzené....

Muži obviňovali sousedku, že jim krade elektřinu, pak napadli hlídku

Ilustrační foto

Do křížku s policií se dostali otec se synem na Chebsku, když napadli policejní hlídku, která přijela prošetřit jejich...

Další z rubriky

Policie v kraji shání přes sto lidí, láká je na náborový příspěvek

Ilustrační snímek

Přijď a staň se policistou na zkoušku. Tak krajská policie láká zájemce na přijímací testy nanečisto. Novým posilám...

Kde jste vzali tu naftu? Auto zlodějů hned po krádeži stavěli policisté

policie velikonoce řidič alkohol kontrola

Smůlu měla šestice zlodějů, která na Chebsku ukradla ze stavby silnice zhruba sto litrů nafty. Když se svým lupem...

Kraj rozhodne o osudu uměleckoprůmyslové školy ještě letos

Budova Střední uměleckoprůmyslové školy Karlovy Vary je v havarijním stavu.

Do konce letošního roku by chtělo vedení kraje rozhodnout o tom, co dál s budovou uměleckoprůmyslové školy v Karlových...

Najdete na iDNES.cz