Dvacet jedna let pracoval Petr Zmuda z Horního Slavkova v oblasti sociální ochrany dětí a mládeže či jako ředitel dětských domovů. Nakonec se kvůli limitům ústavní výchovy rozhodl stát se pěstounem.
„Nejsmysluplnější pomoc je konkrétnímu člověku. Proto jsme si s manželkou podali žádost o pěstounskou péči,“ vysvětlil Zmuda.
Na novou životní roli se připravoval téměř rok. Následovala zdravotní i psychologická vyšetření, pohovory a různé další přípravy. Vše se nakonec povedlo. Tehdy dvouletého chlapečka nakonec uvítali s manželkou loni. Bylo to přesně 10. dubna.
„Žádný katalog dětí neexistuje,“ směje se pěstoun při otázce, jak vypadá výběr dítěte. „Vše záleží na vyplnění dotazníků z krajského úřadu,“ vysvětlil.
Čeká nás hodně malých krůčků, říká pěstoun
Nejtěžší bylo podle Zmudy podání žádosti, díky které se lze stát pěstounem. „Sednout si a říct si, že dozrál čas. A uděláme ten krok,“ upřesňuje.
V kojeneckém ústavu byl chlapec dva roky. „Čeká nás hodně malých krůčků. Náš prcek navíc nemluví, je tam opožděný vývoj řeči, jsme opravdu rádi za každý malý krůček, a to nás žene dopředu,“ svěřil se Zmuda.
Pěstouni v kraji
|
Potencionální pěstoun by podle něj neměl počítat s tím, že dostane dokonalé dítě. Hlavně se nebát. To vzkazuje zájemcům.
„Než se z člověka stane pěstoun, trvá to okolo roku. Pořád je možnost říct, mám strach, rozmyslel jsem si to. Pokud už si ale člověk vezme dítě, nedá se couvnout,“ upozorňuje.
Sám pěstoun přiznává, že se svou ženou řešili velkou otázku: zvládneme to? „Nelitujeme toho, že jsme do toho šli. Jen jsme se opravdu báli, jestli to půjde. A zatím se nám daří, za což jsem moc rád,“ popsal pěstoun.
Zatím nepřemýšlí o tom, že by k chlapečkovi pořídili další dítě. „Říká se, nikdy neříkej nikdy. Takže v tuhle chvíli o tom neuvažujeme. Stále se musíme věnovat našemu malému. Je to moc brzy, ale jak jsem říkal, nikdy člověk neví,“ dodal Zmuda, který se stal i jednou z tváří výstavy kampaně Staň se pěstounem. Až do 27. dubna potrvá ve vestibulu Karlovarské krajské nemocnice v Karlových Varech.
