Příznivci mohou čapí pár sledovat díky webkameře, kterou město Cheb umístilo na střechu nedaleké 6. základní školy. Z tohoto zdroje také pochází krátké časosběrné video u článku. Ptáci zdaleka na hnízdě netráví celé dny, takže zastihnout je v přímém přenosu chce trochu štěstí.
Nejlepší pohled do čapí kuchyně, ložnice i dětského pokoje mají obyvatelé panelového domu ve Valdštejnově ulici. Právě odtud čápy od roku 2009 pravidelně sleduje Monika Dohnalová.
Založila skupinu příznivců čapí rodinky, snímky i videa pravidelně vyvěšuje na facebookové stránky nazvané Chebští čápi a na portálu YouTube. Stala se spolupracovnicí ornitologů ze Skupiny pro ochranu a výzkum čápa bílého v Plzni, kterým svá pozorování a postřehy pravidelně zasílá.
V době, kdy čeká na přílet čápů, jejich milostné tance nebo krmení mladých, je neodmyslitelnou součástí jídelního stolu u Dohnalových stativ s kamerou či foťákem.
„Život v naší rodině se točí kolem čápů. Když mají přiletět, mladí vystrkovat hlavičky z hnízda nebo začít s prvními leteckými pokusy, raději nikam nechodím, abych to nepropásla. Kvůli čápům jsem si pořídila kameru a kvalitnější foťák. A někdy kvůli nim vylezu i na střechu,“ uvedla Monika Dohnalová.
Zachytila i boj páru s vetřelcem
Na svém kontě má i unikátní záběry. Podařilo se jí například zachytit, jak chebský pár bojoval o své hnízdo s cizím vetřelcem, nebo jak vypadá čapí láska. „Musím otevřeně říct, že boj o hnízdo byl drsný. Ale nakonec se chebskému páru podařilo vetřelce zahnat.“
Pozorování čápů přináší i smutnější chvíle. Příkladem může být rok 2013, kdy většina českých čápů kvůli počasí mladé nevyvedla. Stejné to bylo na hnízdě v Chebu.
„Několik týdnů jen pršelo a byla zima. Čápice nad mláďaty stála dlouhé hodiny s křídly roztaženými jako deštník. Ale nakonec to nebylo nic platné. Mrtvá ptáčata pak z hnízda vyhodila. Šla jsem je na střechu Hypernovy sebrat a brečela jak želva,“ vzpomíná Dohnalová.
Raději ale mluví o příjemnějších zážitcích. Například, když staří krmí nebo učí mladé létat. „Ze začátku vždy jeden z rodičů na hnízdě zůstává. Když ale čápata povyrostou, mají co dělat oba, aby hladové krky nasytili. Pak jedno mládě po druhém zkouší křídla, poskakuje po hnízdě a sbírá odvahu, až přijde konečně skok dolů a první plachtění,“ doplnila Monika Dohnalová.
24. února 2017 |
