Pro ptáka to znamená výrazný hendikep. Hůř se dostával k potravě, nemohl se pořádně postavit a rovněž jeho první pokus o opuštění hnízda dopadl neslavně. Let skončil tvrdým přistáním a zraněním na parkovišti pod komínem.
Pomoci mláděti se snaží parta nadšenců kolem záchranné stanice, kde nyní o čápa pečují. Zdeněk Soukup, správce národní přírodní rezervace Soos, pod níž záchranná stanice patří, má před sebou úkol mládě dostat do kondice.
Veterinář Michal Houtke zranění ošetřil a navrhl vytvořit protézu, která by chybějící část končetiny kompenzovala. Její výroby na 3D tiskárně se ujal Matyáš Michl. První verze už slouží a čáp se s ní učí chodit. Tvůrce mezitím pracuje na vylepšené variantě.
„S nápadem na protézu přišel veterinář Michal Houtke. Oslovil mne a já začal na prototypu protézy pracovat. Tvar jsem vytiskl na 3D tiskárně a vystlal speciální pěnou. K pahýlu je připevněná pásky na suchý zip. Teď vyrábím další verzi, která by měla lépe držet a být pro čápa pohodlnější. Pokusím se hmotu probarvit, aby na noze nepůsobila rušivě,“ popsal Matyáš Michl.
Pro výrobu vylepšené verze vytvořil sádrový odlitek pahýlu a v souvislosti s plánováním a přípravou tisku protézy stále vymýšlí a zkouší nejrůznější varianty.
„Tu, co čáp nyní nosí, jsem udělal takříkajíc na první dobrou. Naštěstí čápovi padla úplně parádně. Ta další by měla být ještě lepší. Samotná protéza s chodidlem se tiskne nějakých sedm hodin, pak je třeba výtisk očistit, zabrousit a vlepit dovnitř vložku, aby nošení bylo pro čápa příjemné,“ řekl Matyáš Michl.
Bez protézy by hrozily deformity
Záchranu čapího mláděte správce rezervace Zdeněk Soukup konzultuje i s dalšími odborníky. Předně je to Karel Makoň z plzeňské záchranné stanice, který má s čápy mnohaleté zkušenosti. Ten ujistil, že v tuto chvíli je už růst mladého čápa téměř u konce, protéza by se tak v souvislosti s růstem nohy nemusela příliš upravovat. Pták ale bude sílit.
Stanice rovněž zvažuje, že v souvislosti s péčí o čapí mládě zřídí transparentní účet, kam by lidé mohli čápěti přispívat. Třeba na krmení. „Stravu má vyváženou. Krmíme jej rybkami, malými kuřátky a myšmi,“ nastínil čapí jídelníček Soukup.
Podle jeho slov je nyní nejdůležitější, aby měl pták obě nohy stejně dlouhé, byl srovnaný a mohl se vyvíjet rovnoměrně. Bez protézy by při chůzi pajdal a hrozily by mu deformity páteře a pánve. Rovněž je třeba zajistit, aby se pomůcka na noze neprotáčela a noha se v ní nekývala.
„Pták si musí být jistý, musí cítit oporu. Jen tak ji bude intenzivně používat. Protéza má na spodní části otvor, kam je možné připevnit různé nástavce, které částečně zastanou funkci pařátu. Musíme vymyslet tvar, který bude vhodný pro řadu povrchů, se kterými by se v životě mohl setkat, ať už to bude dosednutí na tvrdé hnízdo nebo hledání potravy v mokřadu,“ řekl Soukup.
Stále však není jasné, zda bude možné mládě s takovým hendikepem vypustit do volné přírody. „Pokud se ukáže, že to možné není, budeme hledat nějaký zookoutek, kam čápa umístit. Měl by však mít k dispozici velkou voliéru, která mu umožní i létat. Aby to nebyl jen chodec a mohl namáhaným nohám odlehčit. To ale vyplyne až z aktuální situace. Teď je pro nás prvořadá protéza a hledání té nejoptimálnější varianty nástavce,“ dodal Zdeněk Soukup.
