„Prestižní ocenění mohou získat mladí lidé od 14 do 24 let, kteří překonají sami sebe ve čtyřech kategoriích. Talent, sport, dobrovolnictví a expedice,“ vypočítává Eva Pupáková z Domu dětí a mládeže Sova Cheb, která je hodnotitelkou soutěže.
V oblasti talentu chce podle ní někdo napsat knihu, jiný nakreslit portrét. Ve sportu jde především o překonání osobních rekordů, ale i strachu. Dobrovolnictví znamená, že se účastníci musí starat o druhé. Třeba doučovat děti či pomáhat s vedením kroužků. A nakonec tým prověří expedice v terénu.
Právě pochod přírodou, kdy musí tým spolupracovat a zároveň nesmí od nikoho přijmout pomoc, se ukázal jako jeden z nejnáročnějších úkolů.
Vše, co potřebovali, si nesli na zádech
„V naší kategorii šlo o to, naplánovat si trasu dvoudenní expedice s přenocováním v přírodě. Všechno, co jsme potřebovali, jsme nesli na zádech,“ vypráví šestnáctiletý Honza Kunert.
Spolu s ním se na cestu vydali Markéta Ertlová, Vladimír Polák, Petr Bařina a Ondřej Stolař. „Nejprve jsme museli absolvovat přípravnou expedici, která měla prověřit, zda jsme nic nepodcenili. Vyrazili jsme v době, kdy na zemi ležel ještě sníh. A trochu jsme bloudili,“ vzpomíná Honza.
„Ale do cíle jsme došli v pořádku. Rozdělali oheň, uvařili čaj a polévku z pytlíku. Trochu vázlo stavění stanů, protože ty jsme si půjčili a vlastně jsme ani nevěděli, jak vypadají,“ doplňuje jeho slova Petr.
Koncem loňského května se vydali na cestu znovu. Tentokrát už šli naostro. A opět bloudili. „A trochu jsme se i pohádali, když jsme řešili, kudy vlastně máme jít,“ směje se Honza.
Spolu s kontrolory výprava přenocovala na hradě Kynžvart. „Měl jsem trochu strach. Stará zřícenina, nedaleko hřbitov. Občas byly slyšet tajemné zvuky,“ přiznává Petr. „Ale všechny úkoly jsme splnili a rovnou z Kynžvartu jsme odeslali závěrečnou zprávu.“
Na vavřínech pětice oceněných nespí. Společně už plánuje dobýt další vrchol. Tentokrát chtějí Chebští získat stříbrnou úroveň prestižní ceny. S plánováním už začali.
