"Poděkovat nepřijde téměř nikdo. Akorát jeden černoch mně přinesl dvě láhve vína. Jednou jsme zachráněným vodákům půjčili lano. Ujeli s ním a dodnes mně ho nevrátili," řekl smutně pán radošovského jezu.
Některé další věci, jako jsou půjčené pantofle, suché oblečení a další věci čekají Čečrlovi také marně.
ANKETATitul Osobnost desetiletí Kategorie neziskových organizací |
Záchranná akce mívá vždy neměnný scénář. Jan Čečrle pracuje na zahrádce před domkem, najednou zakřičí a rodina volá hasiče. Když jez vcucne vodáky a vír s nimi začne mlátit, lidé ztratí sílu a popadají do vody.
Dobrovolný zachránce jim pak hodí záchranný kanystr a s pomocí ostatních členů rodiny pak trosečníky tahá na beton.
Záchranář, který je od července v důchodu, už nemá tolik sil jako zamlada. Proto je rád, že "převoznické veslo" přebírá šestnáctiletý vnuk. Asistoval také při zatím posledním zásahu v srpnu letošního roku, kdy se na jezu smrti převrátil raft s pěti vodáky.
Smutný okamžik: Sedmnáctiletou dívku vzal vír
Čtyři z nich se podařilo vytáhnout na břeh, sedmnáctiletá dívka bohužel nepřežila.
"Holčina se nestačila chytit raftu. Koukal jsem na ni, jak s ní vír točí. Najednou zmizela pod vodou. Vyplavala až o několik kilometrů dál," popisuje Jan Čečrle jeden z nejhorších zážitků.
Jan Čečrle tvrdí, že mu pomáhá i šestý smysl. "Už na vojně kluci například plánovali, že vyrazíme načerno na vycházku. A já na to, že ne, protože určitě bude kontrola. A taky byla. Šli jsme proto jindy a nic se nestalo," vzpomíná s úsměvem na chvíle, kdy sloužil u výsadkářů.
