Situace byla o to komplikovanější, že v místě pracovali dělníci na přípravách stavby mostu pro obchvat. Při nehodě se naštěstí nikdo nezranil, škoda se ale vyšplhala na desítky milionů.
Růžička, který s lokomotivou jezdí už pětatřicet let, se hájil tím, že ve všeobecném jízdním rozkaze žádné omezení v tomto úseku neměl. Jak uvedl, vůbec netušil, že na trati probíhají nějaké práce. Vzhledem k tomu, že tudy jel naposledy 30. prosince 2018, případné změny hledal velmi pečlivě.
Podle svých slov však nenašel upozornění na snížení rychlosti ani v takzvané knize normálií, jejímž prostřednictvím dostávají strojvůdci upozornění na traťové úseky s trvalými změnami.
Na trati pak přehlédl značení, které má strojvedoucího dostatečně dopředu upozornit na blížící se místo s omezenou rychlostí. Když pak vlak, který táhnul téměř 1500 tun nákladu, vyjel z lesa, bylo už pozdě. Zabránit nehodě se už nepodařilo.
Za strojvůdce se postavily odbory. „Podle mého názoru se jedná o selhání systému. Strojvedoucí musí být informovaný, co se na trati děje. Ty zdroje, z nichž se vše může dozvědět, jsou dva. Jeden je ze Správy železnic formou písemného všeobecného rozkazu, druhý zdroj by měl být od dopravce, který po své linii buď v papírové, nebo elektronické podobě prokazatelně předá strojvůdci informaci o změnách na trati. V tomto případě oba zdroje selhaly,“ řekl místopředseda Cechu strojvůdců Jiří Staněk.
Dodal, že strojvůdce na trati neočekával žádnou mimořádnost, protože o ní nevěděl. Případ, který podle svědků odhaluje zmatečné značení na trati i nedostatky při předávání zásadních informací strojvůdcům, bude před chebským soudem pokračovat v srpnu.
