Pro řadu lidí v nouzi jsou soukromé ubytovny poslední možností, jak neskončit bez střechy nad hlavou. V Chebu je podobných zařízení devět. Při posledních kontrolách se ale nepotvrdilo, že by majitelé požadovali nepřiměřeně vysoké nájmy.
Ceny za ubytování včetně energií a souvisejících služeb se v ubytovnách pohybují od tří do šesti tisíc korun za osobu měsíčně. Tyto údaje vyplývají z nedávných kontrol, které provedli pracovníci chebské radnice.
"O ubytovnách se nyní v médiích hodně mluví. Známy jsou příklady, kdy je to pro majitele ubytoven díky vypláceným sociálním dávkách zlatý důl. V některých městech s tím mají opravdu velké problémy," řekl místostarosta Chebu Vladimír Hartmann.
Majitelé vydělávají, ale bez excesů
"V Chebu jsme při kontrolách naštěstí na žádné zásadní problémy nenarazili. Na ubytovnách i v jejich okolí byl pořádek, nezaznamenali jsme ani nějaké extrémně vysoké ceny. Pro majitele ubytoven je to samozřejmě výdělečné, ale nesetkali jsme se s nějakými excesy, že by měli na jednom pokoji třeba pět lidí a vydělávali na tom obrovské peníze," zhodnotil místostarosta Hartmann.
To, že se z ubytovávání sociálně slabých nestal v Chebu na rozdíl od mnoha jiných měst vysoce ziskový byznys, je podle místostarosty dáno i aktivním přístupem města. Lidé, kteří přišli o střechu nad hlavou, mají řadu možností, jak svoji situaci řešit.
"Lidi, kteří by jinak končili na ubytovnách, částečně zachytí síť našich sociálních služeb. Funguje tady například systém takzvaného prostupného bydlení, jehož klienti se mohou postupně propracovat až k bydlení ve vlastním nájemním bytě. Předtím mají možnost využít azylové ubytování. Svoji ubytovnu mají i matky s dětmi," naznačil Vladimír Hartmann.
Z noclehárny putují lidé až do běžného bytu
Systém prostupného bydlení je třístupňový. Prvním záchranným schůdkem je noclehárna Betlém v bývalých kasárnách na Zlatém vrchu a také azylový dům ve zrekonstruované vile Union v Poohří.
"Azylový dům je určený těm, kteří mají snahu svou situaci nějak vyřešit. Musí spolupracovat se sociální pracovnicí na řešení svých dluhů a závazků z minulosti," vysvětlil zástupce ředitele Diecézní charity Plzeň Pavel Barták.
Teprve pak budou mít šanci dostat práci ve středisku sociální rehabilitace, kde mohou být dva roky. Dalším krokem je bydlení pod dohledem sociálních pracovníků v takzvaných tréninkových bytech. Posledním krokem by pak mělo být přestěhování do běžného bytu.
