Vypraví se do třetihor. A to i přes skutečnost, že Muzeum Cheb v současné době prochází zásadní rekonstrukcí a pro návštěvníky je uzavřeno.
„Pro děti jsme připravili například dílnu písaře, vloni jsme sáhli do pravěku, když jsme měli výstavu Poohří za časů lovců a sběračů. Letos se chceme v rámci muzejních vzdělávacích programů se školáky vypravit do třetihor. Z tohoto období pochází kostra Deinotheria, kterou v roce 1883 našli při těžbě u Františkových Lázní,“ plánuje muzejní pedagožka Milena Pečárková, která spolu s výtvarnicí Etelou Laňkovou pracuje na modelu mláděte „strašného zvířete“.
„Ten tvor býval pro svou velikost označován jako „hrozivá bestie“ či „strašné zvíře“. Nebezpečný však nebyl, protože se živil výhradně rostlinnou potravou. Dnes je kostra vystavená ve vídeňském muzeu. Naše muzeum má ale k dispozici tehdejší ručně psanou zprávu, která nález dokumentuje. Tu chceme mimo jiné dětem také ukázat,“ dodává.
Protože však vyhynulý chobotnatec mohl být vysoký i pět metrů, vzniká v muzeu pod rukama obou výtvarnic jen jeho mládě.
„Vyrábíme jej kašírováním. Na kostru z králičího pletiva nanášíme vrstvu po vrstvě pruhy látky namočené do lepidla na tapety. Budeme potřebovat asi osm metrů zbytků. Mláděti, kterému pracovně říkáme Ervín, nebudou chybět ani dva dolů stočené zuby, které mu vyrůstaly ze spodní čelisti,“ popisuje podobu mladého Deinotheria Milena Pečárková.
Model dokončí děti
Model zůstane nedokončený. A to kvůli tomu, aby se děti, které od poloviny října budou do muzea chodit na zábavné vzdělávací programy o třetihorách, mohly na výrobě modelu podílet.
„Každý dostane možnost si přilepit na Deinotherium část papírové vrstvy a stát se tak spoluautorem modelu. Předpokládám, že za dva měsíce už bude hotovo. Pak pozveme žáky druhého stupně, kteří model pod vedením Etely Laňkové nabarví a natřou,“ doplnila Pečárková.
Deinotherium, neboli „strašné zvíře“, je vyhynulý rod velkého chobotnatce z čeledi Deinotheriidae. Bylo jedním z největších známých chobotnatců. Samci dosahovali výšky v kohoutku až 4,5 metru, možná i více. Od ostatních slonů se odlišoval dozadu zahnutými kly, které vyrůstaly ze spodní čelisti. Důvod tohoto zvláštního postavení není plně objasněn. Je možné, že pomocí klů Deinotherium vyrývalo kořínky či hlízy nebo strhávalo kůru ze stromů. Možné též je, že kly sloužily pro vzájemnou identifikaci.
