Jo, to tehdy byl zazitek. Pamatuju si, ze jsem chodil do skoly, byla pracovni sobota, ale ja do skoly nemusel. Skocil jsem si rano pro noviny a pak sedel doma v kresle uprostred obyvaku a cetl. Najednou se podlaha i se mnou zacala houpat - vodorovne jako vlny na mori. Obrazy se pohnuly, popadaly nejake vazy, zvony parkrat uderily. Byl to naprosto nepopsatelny pocit naproste ztraty vsech jistot, kdyz clovek nemel ani pevnou pudu pod nohama - doslova. Bylo stesti, ze to trvalo dost kratce, par desitek sekund (tenkrat se mi to zdalo jako vecnost), protoze jen o trochu silnejsi zemetreseni o par let pote znicilo Jereva - tam ale trvalo nekolik minut. Ceske zemetreseni tehdy poskodilo budovu gymnasia v Chebu - ve stenach tehdy vznikly trhliny, kterymi se dalo kouknout z jedne tridy do druhe. Par let se tam jeste ucilo, ale uz jen laborky a jen v prizemi, jinam se nesmelo, pak to na pocatku 90. let zavreli uplne a za dalsich par let zbourali. Jeste ze nejsme v Japonsku :-)