Zbourat a postavit něco nového, to je jediné řešení. Památkáři mohou chtít cokoli, ale když na to nemají peníze, tak je to na nic. Mít na Klínovci památkově chráněnou zříceninu, to mi přijde dost úchylné.

To skončí jako Sokolská bouda na Černé hoře. Investor to nechá spadnout.

Teď jsem tam byl. Ten obrázek je velmi lichotivý, ale barák spíš spadne, než ho dá někdo do kupy. Je to neřešitelné. Pronajmete či prodáte za symbolickou částku, nájemce či majitel je chudák a všechny zisky obratem probendí. Uděláte totéž za reálnou cenu a vyrukujete s památkovou ochranou, majitel váhá a čeká, až to samo spadne, protože zjistil, že náklady na koupi tvoří sotva čtvrtinu nákladů celkových. Každý by chtěl zlatý důl za hubičku.

Na Klíňáku býval vojenský spojovací uzel, odsloužil jsem tam několik pohodových měsíců. V roce 1989-1990 tam byl ráj, najížděli tam v houfech Němci, co jim vyměnili DDR papíry za marky. Pinglové se topili v prachách.

Tehdy to tam spravovala jedna rodina (nebudu jmenovat, zasvěcení vědí). Evidentně šly zisky všude možně, jenom ne do hotelu. Že by další ukázka českého managementu? Jak by asi takový hotel vypadal v Bavorsku?

Jak je nemovitost "chráněná památka" je to pro investora šibenice > náklady na rekonstrukci dvojnásobné ale užitná hodnota je stále stejná - čili "návratnost" se protáhna až se prakticky nerentuje. A proto tolik objektů chátrá .... Stát na to dá minimum ale kontroluje sebemenší stavební pochybení.