V Čechách je červeně tečkovaný původní pstruh už vzácný. Můj tatínek býval vášnivým rybářem a zdědil jsem po něm ještě nějaké písemnosti, v r. 1934 byl z USA ve velkém dovezen pstruh duhák, který tomu původnímu českému druhu vzal jeho prostředí, můj tatínek proti tomu protestoval.

Jako školák jsem ještě se strýčkem chytal v Bransouzích a na okolních lučních potůčcích pstruha obecného, to bylo snad 1956, chycené pstruhy jsme si na primusu usmažili na másle, přímo na místě, nikdy jsem lepší rybu nejedl.

Pamatuji se na nejlepší návnadu- dnes už téměř vyhynulou kobylku, zeleného "hajhůpra".

Pánové, s tím líbáním rybek to raději nepřehánějte, jeden nikdá neví, v co se promění.........

RIP pstruzi..

mně teda zoofilie nic neříká...

Pusu a šup potichu do tašky...

Pro laiky- na pstruhy se nosí kešer, t.j. dírkovaná nádoba, kterou lze ponořit do potoka. Masaře nesnáším, ryba je živý tvor a neloví se do mrazáku, jako divočáci. Rybě je nutné dát šanci a chytat ji inteligentním způsobem. Na mušku, schovávat se za keře, větší pstruzi jsou velmi opatrní, jinak by ani většími nikdy nebyli.

pusu a šup na pekáč