On někdo sbírá v parcích houby, které označkovali psi? Pejskaři určitě ne...

Splést si holubinku s muchomůrkou může jen totální ignorant.

Pokud někdo houby bezpečně nezná, ať je raději nesbírá!

Všechny houby jsou jedlé, ale některé jen jednou...

Kdo si splete muchomůrku zelenou s holubinkou, tak si to pomalu zaslouží. Podobně kdo zamění muchomůrku růžovku. Pro holubinky (a ryzce) je typická lámavost noh, ty se čistě odlamují. U většiny ostatních hub se noha vláknitě trhá. Člověk by měl znát (a používat) několik poznávacích znaků, vědět o možnostech záměny a nesbírat k jídlu netypické exempláře, pokud je nedokáže spolehlivě rozlišit. U muchomůrky růžovky je velice charakteristické zbarvení při poranění. Některé mohou mít barvu netypickou, takové radši obětuji, pokud je nedokáži spolehlivě rozlišit. Podobně obětuji muchomůrku šedivku, na tu si netroufám, viděl jsem ji růst pohromadě s jedovatými muchomůrkami a poznává se to celkem špatně.

Souhlasím, jen poznat šedivku mi nepřijde nijak složité. U nás roste docela hojně a vždy si z lesa jich pár přinesu. Neberu jich mnoho, není to bůhvíjak dobrá houba, ale do směsi se hodí. Ale jako samozřejmost beru, že sbírám jen kousky, u kterých si jsem jistý, to je naprostý základ bezpečného houbaření...

Tak jestli si někdo splete mochomůrku zelenou s holubinkou, tak je to na Darwina. Jen chudáci ti, co to nevědomky snědí.

Bohužel, co jsem slyšel, hodně těch otrav je ze záměn způsobených elementární neznalostí nebo silnou percepční nedostatečností.