„Letos čistí terasy na jižním svahu, kde dřív byly zahrady a skleníky. K tomu navíc očistí pozůstatky zámkových zídek. Uvidíme, co stihnou za dva týdny,“ řekla členka Spolku Hartenberg Martina Vavřínová.
Z šestnácti dobrovolníků jsou dva Češi, kteří vedou své skupiny. „Máme tady lidi z Rakouska, Španělska, Turecka, Ruska, Jižní Koreje, Francie a letos dokonce dva z Číny, což nebývá obvyklé,“ vyjmenovala Vavřínová.
Podle ní mají dobrovolníci na starosti vyklizení celého hradu od sutin. „To byla jejich hlavní práce, když sem jezdili a třídili materiál. Ten jsme skoro všechen znovu použili,“ popsala.
Od roku 2000, kdy se pořádal první workcamp, se na hradě vystřídalo více než tisíc nadšenců z pětasedmdesáti zemí světa.
„Workcamp vznikl z několika důvodů. V osmdesátých letech se dělaly záchranné práce, na kterých se podíleli už tehdy dobrovolníci. To pro nás byla inspirace. Zároveň se nám líbila myšlenka dobrovolnictví,“ vzpomínala Vavřínová.
Za tu dobu se jim přihodila nejedna kuriozita. Nejraději ale vzpomínají na jednoho z dobrovolníků, který přijel ještě v době, kdy byl hrad plný sutin.
„Když workcampy ze začátku neměly takové zázemí, tak sem tehdy přijel muž z Japonska. Celý život žil v Tokiu a byl překvapený, že je tu tolik stromů. Takové množství nikdy v životě neviděl,“ vypráví Vavřínová s tím, že okolní krajina obecně uchvacuje všechny, kdo přijedou pomáhat.
„Tento Japonec byl ohromený, ale zároveň se hrozně bál. My jsme ho tenkrát nemohli přesvědčit, že v okolních lesích nejsou medvědi. Nevěřil nám a bál se i večer u ohně. Navíc ve znaku hradu jsou medvědí tlapy,“ řekla Vavřínová.
Dobrovolníci mají na hradě dokonce svůj sál
Jako velmi pěknou zpětnou vazbu od dobrovolníků vnímá počin jednoho Itala. Když se vrátil domů, napsal knížku pro děti, která je o čarodějnici z Hartenbergu.
Přesto je pro členy Spolku Hartenberg největším úspěchem skutečnost, že se zde „setkalo“ 75 zemí světa. „Na hradě jsou obnovené prostory. Dnes je tam sál, který jsme věnovali dobrovolníkům za jejich úsilí a práci, kterou na hradě odvedli. Zaslouží si mít tady něco svého. V sále je expozice jejich práce s fotkami,“ vysvětlila Vavřínová.
Za dobu, co na hrad jezdí, se zahraničním pracantům podařilo odklidit až osm metrů sutin. „To velmi oceňujeme. Ale mají i volno, kdy jezdí a poznávají okolí,“ dodala Vavřínová s tím, že i tady si mohou odpočinout.
Na letní zpestření si za ty roky zvykli nejen místní obyvatelé z nedaleké vesnice, ale i průvodčí ve vlaku. Ten prý okamžitě pozná, že cestující jsou dobrovolníci a rovnou jim poradí, na jaké zastávce mají vystoupit.
