Majitel je přesvědčený, že za smrt může stres ze samoty. Oba psi totiž zůstali v uzavřeném bytě dva dny bez kontaktu s majitelem.
„Probrečel jsem celou noc. Sára byla jako moje dítě, měl jsem ji třináct let, byli jsme na sebe zvyklí,“ smutně žmoulá obojek Václav. To je to jediné, co mu po psovi zbylo. Je přesvědčen, že jeho mazlíček doplatil na postup exekutora, který mu kvůli třináctitisícovému dluhu dveře zajistil přelepkami s úředními razítky.
Mohla tady být, je přesvědčený Václav
„Nikdo mne nepřesvědčí, že to tak není. Kdyby se to nestalo, možná tady mohl pes být,“ říká a hlas se mu chvěje. Vzpomíná, jak přijel od příbuzných, a před dveřmi svého bytu zůstal stát jako opatřený.
„Byl to šok, nevěděl jsem, co mám dělat. Bál jsme se porušit notářskou pečeť, tak jsem hned volal na telefonní číslo, uvedené na papíru. Jenže jsem se dozvěděl jenom to, že mám zaplatit do dvou dnů. Víc nic. Tak jsem šel na noc k přítelkyni, doufal jsem, že to psi nějak vydrží,“ popisuje Václav krušný návrat domů.
Druhý den se snažil zjistit, kvůli jakému dluhu mu exekutor oblepil byt. „Když jsem před pár lety nechal sešrotovat vůz, zapomněl jsem zrušit pojistku. Jenže já o tom vůbec nevěděl. V té době jsem totiž pečoval o svoji těžce nemocnou přítelkyni, která byla upoutána na lůžko a později zemřela. Měl jsem plnou hlavu problémů, musel jsem ji i krmit a převlékat, někdy se ani nedostala na toaletu. Bylo toho nad hlavu a na pojistku jsem dočista zapomněl,“ vypráví muž, který se po dvou dnech odhodlal pečeť strhnout a do bytu se dostat.
Psi zůstali v bytě nezaopatření
„Bál jsem se, že mi Rony a Sára zemřou hladem a žízní. Tak jsem se byl zeptat na policii, kde mi řekli, že mohu byt otevřít a psy opatřit. Ale nepřejte si vidět, jak byt vypadal, když se dva psi nedostali takovou dobu ven,“ vzpomíná Václav, který nedokáže pochopit, jak je možné člověka kvůli 13 tisícům odstřihnout od bytu, ve kterém jsou navíc živá zvířata.
„Mohl jsem mít prádlo v pračce, puštěný nějaký spotřebič, mohl jsem zrovna zapomenout dát psům vodu. Mohlo se stát cokoli. Exekutora nezajímalo, že nemám kde hlavu složit, že nemám ani kartáček na zuby,“ konstatuje Václav, který se kvůli dokumentu na dveřích dva dny do svého bytu neodvážil.
Do běla ho rozpálil i další počin exekučního úředníka. Stejný papír o exekučním vymáhání dluhu se totiž objevil i na vstupu do domu, kde žije Václavova přítelkyně Marcela. Jenže ta nic nedluží. „Bylo to nepříjemné, sousedé se ptali, co to znamená,“ přikyvuje Marcela, která si postup exekutora nedokáže vysvětlit.
Přelepili zámek bez jeho vědomí
„Proč nedal vědět? Kdyby nalepil plombu na televizi, počítač nebo na lednici, tak to pochopím. Ale přelepit zámek, když tam byla zvířata?“ krčí rameny Marcela, kterou Rony pokaždé nadšeně vítá. Ví, že dostane pamlsek.
„Pokud soudní exekutor provede úkon v bytě majitele a jsou tam živí psi, měl by přiměřeným způsobem vyrozumět majitele bytu,“ potvrdil člen prezidia Exekutorské komory České republiky Martin Tunkl.
Invalidní Václav, který má za sebou transplantaci ledviny, si chce na postup úředníka stěžovat. Je přesvědčen, že došlo k pochybení. Dluh je ochoten uhradit a rád by se s exekučním úřadem dohodl na splátkách ze svého důchodu.
„Třináct tisíc není taková suma, abych ji nesplatil. Ale najednou to nepůjde. Z důchodu toho moc neušetřím. Budu splácet,“ je rozhodnutý Václav.
