„Jsem z Beskyd, kde jsem vyrůstal a myslel jsem, že tam budu žít a jednou taky umřu. Osud mě ale zavál do Varů,“ řekl Skotnica. Dnes tu žije deset let a jeho noví krajané si pomalu všímají jeho pohledu na Krušné hory.
Na začátku to byl jen on a kolo, ale pak přišla touha zdokumentovat tajemný a zapomenutý svět, který se před ním rozkrýval. „Jsem sportovec, a když se zrovna nemůžu věnovat sportu, tak si vezmu foťák a jdu fotit. Díky tomu objevuji zaniklé Sudety,“ řekl.
Své mnohdy nebezpečné výpravy do minulosti dokumentuje prostřednictvím osobitých snímků, které jsou k vidění na facebookové stránce Tajemné Krušnohoří – Erzgebirge.
„Fotím průběžně už sedm let. Nejraději se zaměřuji na zaniklé Sudety a Krušnohoří, které není na první pohled zřejmé. Krušné hory jsou nejvíce poddolované a proštolované pohoří na celém světě, co se týče počtu na čtverečním kilometru,“ vysvětlil Skotnica.
Chce zachytit to, co jiní nevidí
Mladého dobrodruha na jeho výpravách nejvíc baví samotné objevování něčeho, co ostatní nevidí. „Asi jsem dostal do vínku, že to vidím. Nejsem rozhodně profesionální fotograf, ale znám kompozici a vím, co chci, aby fotografie zachytila. Focení mě naplňuje, ale mnohem víc mě naplňují moje objevy,“ svěřil se.
Ale i k tomu ho přivedla náhoda. „Jeden můj kamarád mi ukázal Saursack, což je německý cínový důl z období 2. světové války. Stal se jádrem a zdrojem mého nasazení a toho, že chci pořád víc,“ popsal.
Tam také vznikla dnes už ikonická fotografie, která obletěla několik míst od ostrovského zámku po landartové setkání Königsmühle a stala se hlavní hvězdou několika pozvánek. „Tato fotografie je můj výmysl. Šli jsme tam jednou v noci, když bylo čerstvě nasněženo. Tehdy jsem řekl kamarádům, aby sypali do děr sníh a svítili do nich baterkami,“ vzpomínal na vznik jedinečného snímku.
Kromě cínového dolu se vyžívá ve focení míst, kde je velmi málo světla. „Ve tmě v podzemí nebo v protisvětle. Můj styl je tajemný a temný, ale takové jsou už Krušné hory. Jejich historie sudetských Němců je neopakovatelná a nikde jinde v republice to tak není,“ řekl. Přesto je právě Saursack místem, kam chodí nejraději pozorovat západ slunce. „V osmi metrech nad zemí tam roste les z betonu, který je z roku 1944. Má to svůj náboj,“ vysvětlil.
Po dekádě nálezů na povrchu se pomalu vydává na průzkumy pod zem. „Viděl jsem toho už tolik, že nemám skoro co objevovat. Díky tomu, že už to znám na povrchu a nemám co fotit, tak lezu pod zem. Tam mám velké rezervy. Někde slanit sto metrů a tam fotit je pro mě zajímavé,“ potvrdil.
Z koníčku se najednou stalo poslání. Snaha ukázat lidem žijícím v Krušných horách a jejich okolí, že mají svůj jedinečný a nezaměnitelný příběh, a to díky jedné malé facebookové stránce. „Rozjelo se to docela slušně, což mě těší. Lidé totiž nevědí, co tady bylo, a mladá generace nemá vůbec tušení. A já jim to chci objasnit, protože si myslím, že by lidé měli vědět o místech, ve kterých žijí. Nejsem odtud, a přitom za deset let toho vím víc než lidi, co se tu narodili,“ pochlubil se.
Spolu s novým dobrodružstvím se rozhodl jít o další krok kupředu. „Chci posunout dál celé Tajemné Krušnohoří. Na příští rok plánuji větší projekt, ale to zatím nechci prozradit,“ mlžil Vít, ale nakonec se svěřil, že chystá na příští rok kalendář a jako bonus píše knihu o Erzgebirge. „Bude to kniha mých fotek a příběhů, které se mi tu staly, s trochou historie,“ dodal.
