Kde se dobové četnické fotografie z Chebu objevily?
Ukázal mi je kamarád Miloš Bernart z Chlumce nad Cidlinou na konferenci policejních historiků. Když jsem hromadu nepopsaných fotografií poprvé uviděl, nevěděl jsem, co s tím. Na fotografiích, původně určených ke spálení, byly zachyceny vraždy, různá místa činu, autonehody, vykradené kasy. Ale nebylo poznat, odkud jsou.
Jak jste zjistili, že jsou z Chebska?
Teprve, když vyšlo najevo, že pocházejí z pozůstalosti po bývalém chebském četníkovi Karlu Kafkovi. Takže bylo jasné, že musí být odsud, z regionu. Snažili jsme se tím souborem prohrabat a opravdu se nám podařilo identifikovat několik míst, například Krásno nebo Sokolov. Postupně jsme zjistili, že soubor fotografií zachycuje nejzávažnější případy, které během let 1928 až 1938 Četnická pátrací stanice v Chebu řešila.
Fotografie jste tedy měli. Jak jste k nim sháněli další informace?
Je třeba říct, že k těmto případům se nezachoval téměř žádný písemný materiál. Všechny ty materiály a případy, které tehdejší Krajský soud v Chebu řešil, byly archivovány v Plzni. A tam někoho v 60. letech napadlo nechat celý chebský krajský soud skartovat. Zůstalo jen pár spisů, například ty, které se týkaly dělnického hnutí. Zbytek byl nenávratně ztracený. Měli jsme problém k těm případům cokoli najít. Jediné, co nám opravdu pomohlo, byl dobový tisk.
Říkáte, že všechny materiály byly zničené. Jak je tedy možné, že fotografie se podařilo zachránit?
Četník Kafka tehdy fotil všechny případy a některé fotografie si zřejmě nechal pro vlastní potřebu. Tohle je evidentně jeho soukromá sbírka, která se na rozdíl od oficiálních snímků naštěstí zachovala.
To musela být téměř detektivní práce. Kolik času jste věnovali dohledávání informací?
Byly to desítky, snad stovky hodin. Poslední dva roky jsme na tom pracovali opravdu poměrně intenzivně. Není to jen o poznávání těch míst, jež jsme s kolegou Bernartem, který se také zajímá o dějiny četnictva, osobně objeli a pátrali po jejich současné podobě, po hrobech zavražděných či pachatelů. Ale třeba i o studiu dobového tisku. Naštěstí je většina už v digitální podobě, ale kvůli některým výtiskům jsme museli až do Plzně či do Prahy. Bohužel, ne vždy se podařilo najít vyústění případu či to, jaký trest pachatel dostal.
Vladimír Bružeňák
|
O čem jsou vaše přednášky?
Samozřejmě se týkají obecného seznámení s četnickou pátrací službou a stanicí v Chebu. Pak posluchačům představím několik nejzávažnějších případů, se kterými se chebští četníci museli poprat. Jsou to všechno napínavé případy, takové chebské četnické humoresky, které se nám podařilo dobře zdokumentovat obrazově i textově.
Například?
Třeba případ dvojnásobného vraha Antona Weisse. Četníci tehdy neúspěšně řešili vraždu mladé učitelky v Jalovém Dvoře, což je dnes už zaniklá vesnice u Mariánských Lázní. Posléze přišla zpráva, že byla zavražděna další žena, zelinářka v Aši. Také tady četníci zpočátku neměli štěstí. Až po čtyřech letech zatkli tuláka Weisse a dokázali, že měl v obou případech prsty. Dostal tehdy trest smrti, což bylo v té době spíše výjimečné. Anton Weiss se tak stal za první republiky jedním z mála popravených zločinců. Byl také zřejmě jediným odsouzeným, jehož život vyhasl na dvoře Krajského soudu v Chebu. Pokud vím, ta šibenice na nádvoří domu, kde i dnes sídlí soud, okresní, byla za první republiky použitá jen jednou.
Prozradíte ještě nějaký další případ?
Například gangster Rudolf Heller byl v roce 1935 postrachem četnických stanic široko daleko. Několik měsíců strážcům zákona unikal, ale nakonec i jeho spravedlnost dostihla. Měl na svědomí řadu krádeží a loupeží, ale také minimálně dvě vraždy. Zabil městského policistu a četníka.
Co dalšího se lidé při přednáškách mohou dozvědět?
Unikátní fotografie ukazují též řadu míst, která už dnes vypadají jinak. Myslím, že přednášky jsou zajímavé i pro milovníky dobové atmosféry nebo fandy historických pohledů a fotografií. Někdy se dotkneme i toho, jaké byly osudy chebských četníků po roce 1938, i když zde jsou mé informace zatím skromné.
Chystáte prý o chebské pátračce knihu. Kdy se objeví na pultech?
Jsme s kolegou Bernartem ve fázi sbírání materiálu, zbytku zachovalých archivních spisů a novinových článků. Je to už skoro ucelené, ale protože letos vydávám jinou knížku, přiznám se, trochu nestíhám. Předpokládám, že v horizontu dvou let by mohla vyjít.
O čem je kniha, která vás letos tolik zaměstnává?
Bude se jmenovat Morový rok s podtitulem Kronika tragického roku 1938 na Sokolovsku a Karlovarsku. Nechybí v ní bohatá fotodokumentace. Vyjít by měla v září.
