Krušnohorské ochránce přírody dráždí lovci kešek. Chodí do rezervace

  • 63
Ačkoli by bez povolení neměla do Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště v Krušných horách vstoupit ani noha, opak je pravdou. Zákaz porušují například příznivci geocachingu. A nejen oni.

Je to unikátní kus přírody v Krušných horách s přírodním jezerem, vzácnými rostlinami či živočišnými druhy. I proto jej chrání například spolupracovník občanského sdružení Rosnatka.

Jenomže to s lidmi, kteří bez povolení rezervaci navštěvují, koupou se tam, opékají buřty a naposledy také umisťují do krabiček cache, tedy kešky, mívá stále těžší.

„Během dvou květnových prodloužených víkendů jsem tam napočítal 380 lidí. Jen jedna rodina věděla, že je vstup do rezervace zakázaný. Ostatní se mě zeptali, co tam tedy dělám já. Jenomže já na to mám povolení,“ řekl Rudolf Kovařík, který chodí rezervaci pravidelně uklízet od odpadků.

Mladíci ulamovali větvě, aby na ně umístili krabičky s keškami

Asi nejvíc jej šokovalo, když potkal na vrchovišti dva mladíky, kteří ulamovali stromům větve, aby na ně mohli umístit krabičky s keškami. Spojil se proto s lidmi z kraslického odboru životního prostředí, zdejší Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a dalšími přáteli, kterým na rezervaci záleží.

„Roste tam arnika, tři druhy rosnatek, třináct druhů mechů, žije tam tetřívek i tetřev a řada vzácných rostlin,“ uvedl. Rezervace Rolavská vrchoviště se rozkládá na ploše přibližně 751 hektaru.

Celá oblast Krušnohorského plata leží na zhruba 45 kilometrech čtverečních. Lidé, kterým není osud rezervace lhostejný, nyní chystají takzvaný kulatý stůl. Chtějí se poradit, jak rezervaci šetrným způsobem otevřít lidem a zároveň je přesvědčit, aby se k ní chovali odpovídajícím způsobem. A to i vyznavači geocachingu.

Podle Rudolfa Kovaříka už nějakou dobu pracuje společně se členy agentury na tom, aby tam vznikla naučná stezka, ovšem nebude to hned.

„Je tam jeden velký problém. Málokdo totiž ví, že se jedná o rezervaci, a my ji přece nemůžeme oplotit. Na jednu stranu je důležitá ochrana přírody, na druhou stranu by měli mít lidé možnost se sem podívat,“ řekl zastupitel Kraslic Otakar Mika.

Namítá přitom, že pokud se člověk sta lidí zeptá, zda mají rádi přírodu, sto jich odpoví, že ano. Řešení vidí v osvětě a v pedagogickém působení na žáky. Pak teprve doufá, že se přírodní rezervace dočká odpovídající úcty. Dobře ví, o čem mluví, neboť pravidelně sbírá pohozené pneumatiky kolem cesty směrem na Luby na Chebsku.

Starosta Kraslic Roman Kotilínek zatím nechce závěry schůzky u kulatého stolu předjímat. Věří ale, že shodu najdou. „Zase takový odborník na tuto oblast nejsem, přenechám to odborníkům jiným. Musíme ale najít rozumnou cestu,“ podotkl.

Rudolf Kovařík už o rezervaci pečuje řadu let. Když lidi upozorní, že by se do Boubína také nevydali, kývnou, že opravdu nikoli. Asi největší hrůzu má z případného požáru. Hasiči jeho obavy jen potvrdili. Vzhledem k tomu, že se jedná o rašeliniště, zachránili by z něj tak polovinu. „Byla by to obrovská tragédie,“ konstatoval.