Hana Kábrtová z Libavského Údolí na Sokolovsku podporuje jako další tisíce

Hana Kábrtová z Libavského Údolí na Sokolovsku podporuje jako další tisíce Čechů děti z nejchudších zemí světa, aby mohly chodit do školy. Jako jedna z mála se však za svými "adoptovanými" dětmi vypravila do Bangladéše. | foto: Archiv Hany Kábrtové

Všechny touží být užitečné, říká učitelka po návštěvě dětí v Bangladéši

  • 4
Tisíce Čechů sponzorují děti v nejchudších zemích světa, aby vůbec mohly chodit do školy a dostaly najíst. Hana Kábrtová z Libavského Údolí na Sokolovsku se jako jedna z mála za "svými" dětmi adoptovanými na dálku i vypravila.

V přelidněné a tragicky nuzné Bangladéši v jihovýchodní Asii strávila Hana Kábrtová deset dní. Potkala se i se čtyřmi školáky, jimž spolu s kolegy ze sokolovského sboru Církve adventistů posílá přes humanitární organizaci Adra po 500 korunách měsíčně. Tahle suma vystačí na to, aby se jim učitelé věnovali, dostali uniformy a mohli se zdarma stravovat.

Jak sponzorovat bangladéšské děti

- vybrat si některé z volných dětí v seznamu na webových stránkách humanitární organizace Adra
- Adra inzeruje i tzv. přednostně volné děti, které z nějakého důvodu o svého dárce přišly
- dárce dostane osobní kartu dítěte. Adra se sponzorem podepíše smlouvu. Uzavírá se nejméně na jeden rok, je možné ji vypovědět
- měsíční sponzorský příspěvek na dítě ve vesnické škole - 450 Kč (zahrnuje školné, pořízení uniformy a jednou denně jídlo). V internátní škole 550 Kč 
- jednou ročně dostane dárce aktuální fotografii školáka, jeho vysvědčení a základní informace o něm
- od začátku programu prošlo projektem Adresné dárcovství přibližně 2 800 dětí, které podporovalo okolo 1 400 dárců
- k zahájení programu motivoval českou pobočku Adry v roce 1999 český lékař a misionář Milan Moskala, který působí v Bangladéši se svou rodinou

Dlouhá léta posílala středoškolská učitelka s přáteli do Bangladéše peníze jaksi anonymně. Ani přesně nevěděla, co se s nimi děje a příliš ji to nezajímalo. Od dětí chodily jednou ročně děkovné dopisy, ale nikdo na ně neodpovídal.

Kábrtovou napadlo: Co když chtějí školáci své sponzory poznat? Všem čtyřem napsala a v březnu se s pracovníky z Adry do Bangladéše vypravila. "Navštívili jsme internátní školu v hlavním městě Dháce, kde česká Adra podporuje asi 150 z 800 dětí. Najednou byly skutečné. Pochopila jsem, že na nás často myslí. Modlí se, abychom kromě sponzorského příspěvku poslali i svou fotku. Aby věděly, jak vypadáme," vypráví.

Kamarádky od první chvíle

Přivítání a setkání bylo prý velmi dojemné. Malou Lotu hned Hana Kábrtová podle fotografií poznala. "Od první chvíle jsme byly kamarádky. Dala jsem jí všechny dárky, které jsem pro ni měla. Během chvíle zdobily její černé vlasy sponky, našla je v jednom z balíčků. Žije s rodiči v hliněném domku, kde jsem se byla také podívat. Zpívala nám se spolužáky několik písniček."

U druhé sponzorované dívky Rupy se ukázalo, že se letos 1. února v patnácti letech vdala. Se školou končí, její manžel si nepřeje, aby se dál učila. "Dostala od nás na památku fotku lidí sokolovského sboru, který ji několik let finančně podporoval. Popřála jsem jí do života hodně štěstí," popsala Kábrtová už smutnější setkání. Místo Rupy začala s přáteli hned přispívat na jiného svěřence.

Rodiče posílají děti do školy většinou neradi a záleží jim spíš na tom, aby doma pracovaly. Jedinou motivací je to, že potomek dostane během dne aspoň jednou najíst. Sponzorská návštěva vzala děti i do obchodu a pořídila jim boty, tašky do školy a další věci.

Bangladéšské děti jsou skromné a touží být užitečné

Po deseti letech práce vedoucí domu na půli cesty měla Kábrtová zkušenost, že české děti vycházející z dětských domovů netouží po zaplaceném jazykovém kurzu, ale po mobilním telefonu, počítači, značkovém oblečení. "To v Bangladéši jsou vděčné za cokoliv. Jsou to nejskromnější stvoření, jaká jsem poznala. Všechny touží být užitečné, stát se učiteli, doktory. Mnozí dospělí se prosadili díky tomu, že jejich vzdělání někdo sponzoroval," všimla si Hana Kábrtová.

Po návratu domů se začala pokoušet o to, aby dvacetiletý syn účetního z bangladéšské internátní školy mohl přijet studovat do Česka. Oslovila gymnázium Open Gate (patronem je miliardář Petr Kellner), kde studovaly obě její děti.

Přispívat na chudé školáky dělá Haně Kábrtové radost. Zvlášť v kontrastu s českým prostředím, kde si lidé rádi stěžují. V Bangladéši viděla v každé internátní škole sirotčince, kde jedna žena má na starosti padesát dětí. "Nemají absolutně nic, žádný majetek. Samy si perou, jí suchou rýži, vstávají v pět hodin, učí se, odpoledne pracují, sbírají třeba odpadky."