Sokolovský historik Michael Rund pátrá po osudu malého děvčátka ve vězeňské...

Sokolovský historik Michael Rund pátrá po osudu malého děvčátka ve vězeňské uniformě z fotografie Antonína Bláhy, kterou poprvé spatřil při přebírání pozůstalosti. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Šéf muzea skládá ze střípků příběh malé vězeňkyně z fotografie

  • 11
Fotografie děvčátka ve vězeňském oblečení nenechává klidným historika a ředitele sokolovského muzea Michaela Runda. Už šestým rokem po osudu dívky pátrá.

„Vše začalo před lety, kdy jsem od dcery Václava Němce dostal pozůstalost po jejím tatínkovi. Při prohlížení dokumentů jsem narazil na fotografii malého děvčátka ve vězeňské uniformě. Prvně jsem si myslel, že by se mohlo jednat o vězně ženského koncentračního tábora, který byl ve Svatavě,“ vysvětlil důvod začátku pátrání Rund.

Čím více se ale nořil do informací, tím bylo jistější, že tomu tak nebylo. Nejvíce informací paradoxně poskytla pouze jediná věta na druhé straně fotografie. „Je tam zapsáno: francouzské děvčátko, vězeňkyně číslo nebo F155916 při průjezdu Prahou 1945,“ objasnil historik.

I když bylo stále více zřejmé, že se Svatavou toho bude mít holčička jen málo co společného, Runda to neodradilo. Ba naopak.

„Rozeslal jsem desítky dotazů institucím, muzeím nebo i do koncentračních táborů. Díky tomu jsem objevil tu samou fotku v Muzeu války v Paříži. Dokonce jsem se tam byl i při výletě podívat, jestli nezjistím víc, ale nepovedlo se mi ji objevit,“ vzpomněl historik.

Střípek do skládačky našel ve Francii

Právě z Francie se nakonec ozval jeden badatel, který Runda upozornil na to, že našel podobu holčičky na další fotce. Další střípek tak byl na světě. Nová fotografie dovedla historika ke knize, která pojednává o historii koncentračního tábora v Mauthausenu. Byla to ona.

„Byl to poslední velký tábor osvobozený na konci války. Právě do něj směřovaly všechny pochody smrti. Fotografie pořídil Španěl Francisco Boix. Ten je zajímavý tím, že na konci války schoval okolo 2000 fotografií z koncentračního tábora, které byly poté použity jako jeden z hlavních důkazů u Norimberského procesu,“ řekl Rund.

Další informací, která výrazně podpořila vyšetřování, byla zpráva, že dívenka prošla Pražskou charitou. Dítko projelo Prahou krátce po ukončení války, když se vracelo domů. „Tehdy i dnes je to téměř stejná organizace. Jejich archiv vydal další vodítko,“ popsal historik s tím, že kromě nové fotky holčičky obdržel i článek z tehdejší doby.

„Mluví se zde o tom, že je to malá Francouzka a jmenuje se Henriete,“ popsal historik. Už se zdálo, že bude rozuzlení na světě, ale s pozitivními zprávami z charity přišlo i zmatení. „Na nové fotce jsem nalezl popisek s tím, že by se mělo jednat o Španělku. Je to ale s otazníkem,“ povzdychl si Rund.

Přestože byla vyfocena v Mauthausenu, nebyla v něm nikdy oficiálně zapsaná. „Podle čísla, které má na mundúru, je jasné, že se jedná o Francouzku. Číslo na ní uvedené ale není nikde k nalezení,“ kroutí hlavou nad záhadou historik.

Poslední informace, kterou dostal, potvrzuje verzi o tom, že by se mělo skutečně jednat o Francouzku. „Nyní zkoušíme hledat podle jména Henriete. Věřím, že se nám to povede. Čekáme na repatriační listy z Mauthausenu, tak uvidíme,“ doufá historik.

Věří, že se mu podaří osud děvčátka rozmotat. Válku přežila a nyní ještě stále může být naživu. „Často slýchám otázku, proč to dělám. Já chci jen poskládat střípky jednoho konkrétního lidského příběhu,“ vysvětlil.