Při současné oblibě filmových a televizních pohádek by byl asi zázrak najít člověka, který nezná Panskou skálu u Kamenického Šenova. Rozlehlé skalisko poskládané ze svisle uspořádaných šestibokých sloupců čediče, vypínající se do výšky až 15 metrů nad půvabným jezírkem poblíž silnice z České Kamenice do Nového Boru u osady Prácheň, si totiž zahrálo jako kulisa v jedné z nejslavnějších českých filmových pohádek.
Ano, to je ta skála, u které se natáčely legendární scény s králem Miroslavem a princeznou Krasomilou na útěku z Půlnočního království, skála, které se kvůli jejímu charakteristickému tvaru říká „Kamenné varhany“.
Podobných útvarů, jako je Panská skála, je po světě vícero, a najdeme je i na Karlovarsku asi půl druhého kilometru od obce Hlinky při cestě do Přílez v opuštěném kamenolomu asi dvě stě metrů vlevo od silnice. Místy až 20 metrů vysoká a zhruba 60 metrů dlouhá lomová stěna se sloupcovitou odlučností krystalů čediče skutečně připomíná poskládané píšťaly obrovských varhan, které tady pro potěšení lidí vytvořila všemocná Matka Příroda.
Zrod tohoto pozoruhodného díla se datuje do období intenzivní vulkanické činnosti, kdy dominanta zdejšího kraje, dnes jen 817 nadmořských metrů vysoká Hůrka byla ještě aktivní sopkou. Láva, kterou dokázala zaplavit široširé okolí, se při pomalém chladnutí smršťovala a rozpukávala do pěti či šestihranných sloupců, které pak zhruba 22 milionů let zůstaly ukryté pod zemí.
Vysvobození se dočkaly až koncem 19. století, kdy lidé začali pod Hůrkou dobývat kámen, a můžeme mluvit o štěstí, že těžba tady byla zastavená dříve, než byl odtěžený celý kopec, a jeho vnitřní struktura nám tak zůstala odhalená. Na sklonku tisíciletí pak tato péče dostala i přesný právní rámec, když bylo celé území bývalého kamenolomu prohlášeno přírodní památkou.
Pověstmi opředené stromořadí
A není to jediná přírodní památka, která se dá na svazích Hůrky objevit. Na jihozápadním úbočí kopce, v hluboce zaříznutém údolí se vlevo od silnice do Vodné nad soutokem tří potoků nachází poněkud kuriózní Stromořadí princezny Marie. Devětašedesát lip velkolistých (Tilia platyphyllos) je zde vysázeno na ploše zhruba 60 krát 30 metrů ve tvaru písmene M a na protilehlém svahu za silnicí je vysázeno dalších 44 lip do tvaru asi 80 metrů vysokého latinského kříže.
O tom, kde se tady tato stromořadí vzala, vzniklo v dobách, kdy ještě lidé jitřili svou fantazii vytvářením pověstí, několik legend. Jedna z nich vyprávěla, že stromy nechal koncem 19. století vysázet majitel bečovského panství vévoda Bedřich Beaufort-Spontin, jehož dcera Marie měla v těchto místech tragicky zahynout při zimním lovu či v jiné verzi pod převrženými sáněmi, případně ji tu vypravěči nechali zabloudit a zmrznout.
Podle jiných pověstí bylo stromořadí vysázeno na památku jakési „šlechtičny ze zámku“, které se tu převrhl kočár, a vyprávěla se i legenda, že stromy byly vysázeny na počest Marie Terezie během její návštěvy Bečovska.
Památka na princeznu
Ve skutečnosti nechal stromořadí vysadit Bedřich Beaufort-Spontin na počest své sestřenice, princezny Marie Spada-Veralli-Potenziani. Sestřenka, se kterou si byli velmi blízcí, v únoru roku 1899 ve věku 46 let zemřela a žalem zlomený vévoda nechal vysadit obě stromořadí na její památku v roce 1902.
U Stromořadí princezny Marie nechal mezi rameny písmene M na přírodní kámen zasadit žulovou pamětní desku s latinským nápisem IN MEMORIAM MARIA SPADA POTENZIANI MCMII vyvedeným v bronzu a „samozřejmě“ už dávno rozkradeným.
Ještě před dvěma-třemi desítkami let, kdy byla zdejší krajina obdělávaná a odlesněná, musel být pohled na tato stromořadí z protějších svahů úchvatný, dnes jsou ale prakticky neviditelná.
Zejména Stromořadí princezny Marie je už přerostlé okolním novým lesem tak, že ve vegetačním období je může rozeznat jen někdo s mimořádně bystrým zrakem a schopností orientovat se v nekonečné škále odstínů zeleně. A musí dobře vědět, kam se dívat… O něco lepší je to při pohledu zblízka v zimě, když listí opadá, a člověk může sledovat linie kmenů, jak skládají na jedné straně písmeno M a na druhé kříž.
