Zároveň musí zjistit, jak jsou na tom z hlediska statiky zbývající části hotelu, a navrhnou, co bude s historickou stavbou dál.
„Základem pro to, aby začaly vyklízecí práce, je to, aby bylo v objektu bezpečno. Také postup prací musí určit statik. Do té doby tam nikdo nesmí. My jsme celý objekt znovu zabezpečili oplocením, jsou tu rozmístěny výstražné tabule a opět jsme instalovali čidla pohybu, napojená na pult bezpečnostní služby,“ uvedl Leo Novobilský, generální ředitel společnosti Léčebné lázně Mariánské Lázně, která hotel Kavkaz vlastní.
Upřesnil, že společnost zároveň zadala vypracování kompletního statického posudku na čelní část a levé křídlo hotelu, kterých se zřícení nedotklo.
Mělké základy předznamenávají potíže
Dokument by měl být hotový v srpnu. „On je to poměrně problém. Domy se v Mariánských Lázních zakládaly mělce, vápenné omítky se už po tolika letech rozpadají. Co bude s hotelem dál, v tuto chvíli není jasné,“ dodal Novobilský.
Hotel Kavkaz, dříve známý také jako hotel Weimar, patří k nejvýznamnějším stavbám ve městě.
„Tuto stavbu je určitě možné přirovnat ke karlovarskému hotelu Pupp, a to nejen kvůli její architektuře a monumentálnímu vzhledu, ale právě i kvůli významu v dějinách města,“ uvedl Jan Konůpek, zástupce ředitelky Národního památkového ústavu v Lokti.
Budovu navštívil i Goethe
Budova v minulosti hostila například bratry císaře Napoleona, ruského pěvce Šaljapina a především anglického krále Edwarda VII. Právě kvůli němu byl hotel v letech 1903–1904 podle plánů vídeňského architekta Arnolda Heymanna velkoryse přestavěn do dnešní podoby. Přestavbou získal nejen nádhernou reprezentační fasádu, ale i nejmodernější vybavení.
Úprav se dočkaly také zahrady za dvorem domu. Král zde trávil letní rekondiční pobyty včetně toho posledního v roce 1909, několik měsíců před svou smrtí. Hotel byl svědkem jeho setkání s rakouským císařem Františkem Josefem I. Král zde také údajně jednal s francouzským expremiérem Clemenceauem.
Budova však byla svědkem i romantičtější části mariánskolázeňských dějin. Krátce po otevření v roce 1821 zde pobýval německý básník J. W. Goethe a mohl zde prožívat svou pozdní lásku k Ulrice von Levetzow. Její prarodiče byli totiž správci objektu, který se tehdy ještě nazýval Klebelsberský palác.
Po několika návštěvách výmarského velkovévody Karla Augusta byl později přejmenován na hotel Weimar. Jméno Kavkaz získal krátce po 2. světové válce.
