Práci loketského Národního památkového ústavu grantově podpořilo ministerstvo kultury a spolupracuje na ní i správa loketského hradu.
„Národní památkový ústav v Lokti zdědil po svém předchůdci poměrně rozsáhlý fond archeologických nálezů, který dlouhou dobu nebyl přístupný a nacházel se mimo území kraje. Nyní se jej podařilo zpřístupnit alespoň pro nás, a tak jej postupně katalogizujeme, doplňujeme evidenci, případně dohledáváme další z výzkumů jiných organizací. Například od karlovarského nebo chebského muzea,“ uvedl archeolog Národního památkového ústavu v Lokti Filip Prekop.
Odborníci se snaží hlavně rekonstruovat souvislosti mezi nálezy a místy, odkud přesně pocházejí. Používají k tomu terénní dokumentaci, která vznikala v průběhu provádění výzkumů.
„V mezích možností se samozřejmě snažíme dokumentaci digitalizovat a zasazovat ji do skutečných proporcí tak, aby co nejvíce odpovídala dnešním odborným standardům a vytěžili jsme z ní maximum,“ řekl Filip Prekop.
Největší výzkumy se konaly v souvislosti se zpřístupňováním hradu v 90. letech, kdy se prováděly rovněž rozsáhlé stavební práce. Ve stejné době stát převáděl hrad městu. Přestože podle archeologů již existuje několik různých odborných studiích o historii a vývoji hradu, zpracovány byly hlavně před těmito největšími archeologickými výzkumy. Až nyní bude tedy možné znovu se k uvedeným závěrům vrátit.
„Velká část výzkumů se konala za obtížných podmínek probíhající stavby s relativně velmi skromnými odbornými kapacitami. Nyní máme možnost stav trochu napravit. Například můžeme podrobně porovnávat jednotlivá zjištění v jednotlivých částech hradu a porovnat, zda vzájemně odpovídají či nikoliv. Získáváme tak ucelený obrázek o jednotlivých stavebních etapách jeho vývoje,“ popsal archeolog.
V první fázi se přitom zaměřili na výzkumy z roku 1980 a 1983, které ještě předcházejí těm největším. Už je mají kompletně zpracované. Někdy to přitom pro ně byla pořádná detektivka. Různí autoři totiž používali osobitou terminologii, kterou nebylo jednoduché na první přečtení pochopit.
„Výzkumy se opakovaně podařilo zachytit relativně bohatou a materiálně pestrou vrstvu jakéhosi prvotního středověkého staveniště, kterou díky několika specifickým nálezům relativně jednoznačně řadíme do první půlky 13. století. Možnost existence nějakého předchůdce z 12. století či raného středověku se tak jeví stále méně pravděpodobná,“ zmínil archeolog Prekop.
Vzorky mohou hodně napovědět
Kromě tradičních keramických, kostěných nebo železných předmětů mají archeologové k dispozici několik tehdy odebraných vzorků zemin nejstarších vrstev s množstvím dřev. Vzorky mohou přinést další zajímavá zjištění o použitých organických materiálech nebo životním prostředí, za sebou doposud nemají žádné bližší laboratorní vyhodnocení a podle archeologů mohou být velmi přínosná.
„Momentálně se pohybujeme v rozsahu několika zjišťovacích sond ve východní polovině nádvoří a vnější části severního paláce. Výkopy sice místy dosahovaly hloubky až tří metrů, ale na celkové vyhodnocení všech zjištění je ještě brzo,“ řekl archeolog. Doufá, že i v další letech ministerstvo kultury projekt podpoří.
Pokud k tomu dojde, archeologové by rádi v nejnavštěvovanější památce provedli několik prostorových měření. Prekop odhaduje, že archeologický potenciál loketského hradu je „vytěžen“ zhruba z 80 procent. „Do zbylých dvaceti procent bychom se neměli pouštět archeologicky ani jinak stavebně zasahovat, dokud oněch 80 procent zcela nevyhodnotíme,“ podotkl Prekop.
