„Je pravda, že postavy jsme nikdy neviděli. Ale často mívám pocit, že za mnou někdo je, že se na mě dívá. Jenže když se otočím, nikdo tam není. Nebo se v zavřené místnosti najednou udělá průvan a já koutkem oka zaznamenám jakoby pohyb. Ale jinak nic,“ popisuje majitelka hradu Vildštejn Zuzana Pumrová své zkušenosti.
Ztichlým hradem se prý rovněž občas ozývají rány, najednou se rozezní bezpečnostní rám u dveří nebo bez jakéhokoli důvodu padá nádobí na zem.
„Stalo se mi, že jsem utěrkou leštila skleničky. Hotovou jsem postavila na stůl a najednou, jako by stála na šikmé ploše, rozjela se k okraji a spadla na zem. Je toho spoustu, co tu zažíváme, ale cítím, že negativní energie to není. Jen ten duch tu s námi prostě je a dává to najevo. Což, myslím, není nic neobvyklého. Vždyť Vildštejn byl založen kolem roku 1200 a patří tedy k nejstarším hradům v Čechách,“ směje se Zuzana Pumrová.
Pověstem o nadpřirozené síle nahrávají i události, které se ve zdech hradu udály. Poměrně nedávno, přesněji v roce 1987, zde byly nalezeny ostatky ženy. Téměř tři staletí staré kosti byly zazděny v komínové šachtě. Dnes odpočívají v nejstarší části hradu, v románské kapli.
Znalci zjistili, že se jedná o ženu, které bylo v době smrti 50 až 60 let a která byla tělesně postižená. Stáří ostatků pak zařadili do 17. až 18. století. V té době Vildštejnu vládli Trautenberkové.
Ti měli spory s poddanými, jimž ukládali nadměrné roboty, i s městem Chebem, které nechtělo trpět vaření piva na Vildštejně.
„Spor vyvrcholil označením jedné z dcer z rodu Trautenberků za čarodějnici, které tím hrozilo upálení a následně celé rodině zabrání všech majetků. Avšak dcera nebyla nikdy nalezena. Slehla se po ní zem. Právě z tohoto období pocházejí ostatky nalezené na hradě. Pověst o dceři, která vynikala bylinkářskými, čarodějnými a věšteckými schopnostmi, se zachovala do dnešních dnů,“ vypráví Zuzana Pumrová.
Tajemný příběh se stal rovněž předlohou pro knihu Johanka z Vildštejna. Romantický příběh o zmizelé šlechtičně, který oživuje pověsti spojené s minulostí hradu, sepsala v roce 2002 Dagmar Marie Schneiderová. Její text doprovodil ilustracemi Karel Saudek. Pověstí a příběhů, které se vztahují k hradu a jeho nejbližšímu okolí, je ale mnohem víc.
