Jak tehdy nemoc ustupovala, začala si Iveta Kubínová všímat věcí kolem. Všude čisto, vše přehledně srovnané, léky, mastičky, krabičky, lahvičky. „A krásně to tam vonělo desinfekcí,“ vzpomíná i po letech žena, které nemocnice v dětství učarovala natolik, že se rozhodla ve zdravotnictví pracovat.
Teď jako živá kniha zprostředkuje každému, kdo naslouchá, dotyk svojí profese. A věří, že právě to pomůže rozhodnout, kam bude mladý člověk svůj pracovní život v budoucnu směřovat.
„Mně se tehdy také hodně líbily uniformy sester. Modré šaty, bílá zástěra a naškrobený čepeček. Všem sestřičkám to moc slušelo,“ začíná vyprávět s jistou dávkou nostalgie Alena Kubínová, která si po základce vybrala studium na střední zdravotnické škole.
„Hned od prvního ročníku mě to chytlo. Ohromně mne bavily především odborné předměty. Byla jsem nadšená, když nás učili lékaři, uznávaní odborníci. Dodnes vzpomínám na primáře Hovorku nebo primáře Šáchu, kteří si našli čas a snažili se nás do svého řemesla zasvětit. Vyprávěli nám kromě učební látky různé zážitky z praxe. To vyučovací hodiny neskutečně oživovalo,“ myslí si Iveta Kubínová.
Po studiu nastoupila na jednotku intenzivní péče na chirurgii chebské nemocnice. Ještě zažila dobu, kdy se hodně materiálu vyrábělo ručně. A tak chystala tampony, vyráběla čtverce, skládala skleněné injekční stříkačky, aby se po sterilizaci mohly opět použít. Dnes je už situace jiná, veškerý materiál je na jedno použití.
Na svojí práci si nejvíc cení toho, že může být s lidmi. „Promluvit s nimi, naslouchat a cítit, že mne potřebují, že jim mohu pomoct. Mám radost, když vidím, že je člověku, který u nás leží, už lépe. Nebo že ten čas, který mu věnuji, rád přijímá,“ konstatuje a dodává, že jako mladá sestra čerstvě po škole nevydržela dlouho na jednom místě.
Chtěla si osahat, jaké je to na jiných pracovištích. „A tak jsem cestovala po republice a zkoušela jiná zdravotnická zařízení a jiná oddělení. Kromě nemocnice jsem pracovala například v domovech důchodců nebo v psychiatrické léčebně. Zjistila jsem ale, že mne to nejvíc baví právě v nemocnici. Ta práce je sice zodpovědná, hodně fyzicky i psychicky náročná, ale krásná.“
I v nemocnici Iveta Kubínová vystřídala různá oddělení a hledala, co ji osloví. „Kardiologická intenzivní péče, neurochirurgie nebo onkologie? Nakonec mi nejvíc přirostla k srdci interna, neboli vnitřní lékařství. Asi proto, že se tu všechny obory spojují. Když o tom tak přemýšlím, mám vlastně ohromný kopec štěstí. To, co dělám, mne stále moc baví,“ dodává Iveta Kubínová.
