Všechno odstartoval speciální přístroj WalkAide, který Jakub potřeboval, aby se mu lépe chodilo.
„Neurolog mi řekl o neurostimulátoru, který by mi mohl pomoci. Tak jsem si ho našel na internetu a kontaktoval firmu. Oni mi řekli, že si přístroj můžu na čtyři týdny půjčit a vyzkoušet si ho, jestli mi bude vyhovovat,“ popsal Jakub.
„Chůze se mi zlepšila. Bylo to super. Proto jsem se rozhodl, že si ho koupím. Požádal jsem lékaře, který mi ho doporučil, jestli by mi na něj nenapsal předpis, díky němuž by mi pojišťovna přispěla sedmdesát pět procent pořizovací hodnoty,“ řekl Jakub. Neurolog mu vyhověl.
S poukazem se Jakub vydal do zdravotních potřeb. Tam mu sdělili, že se jedná o drahý přístroj, který stojí přes 129 tisíc korun, a že před jeho vydáním musí mít výdejna jistotu, že se pojišťovna nebude bránit uhradit zákonem daný příspěvek.
„Tak jsem napsal na pojišťovnu žádost, kde jsem mimo jiné popsal, co se mi stalo a jak mi přístroj pomáhá. Oni odpověděli, že je jejich povinností přispět na nejlevnější pomůcku na trhu. A že mi pomůže i peroneální páska nebo dlaha. To jsou ale pomůcky, které pomáhají lidem s úplně jinými diagnózami,“ shrnuje smutně Jakub.
Do procesu se tak zapojil i jeho neurolog, který napsal pojišťovně, že navrhované pomůcky Jakubovi nevyhovují. A tak začalo dlouhé dopisování.
„Z pojišťovny mi napsali, že zamítli příspěvek. Napsal jsem odvolání, ke kterému jsem přidal i zprávy různých lékařů a fyzioterapeuta,“ popsal počátky korespondence.
Tehdy mu přátelé poradili, aby svůj příběh sdílel na sociálních sítích.
„Šel jsem do toho. Byl jsem překvapen vlnou solidarity. Lidé sdíleli můj příběh a podporovali mě srdceryvnými komentáři, jaký jsem pro ně vzor a že mi drží palce,“ vzpomíná Jakub.
„Psali mi, abych na veřejné zdravotní pojištění nespoléhal, radili mi, abych zveřejnil číslo účtu, kam mi mohou přátelé peníze posílat a ujišťovali, že za chvíli budu mít přístroj na noze,“ vypráví.
V té době ale Jakub stále věřil, že nakonec mu na pomůcku přispěje pojišťovna. „Udělal jsem všechno pro to, abych pojišťovně dokázal, že je pro mě přístroj vhodný. Ale nakonec mi pár dní před Vánocemi poslali definitivní zamítavé rozhodnutí, proti kterému už nebylo odvolání,“ řekl Jakub.
Koncert pro Jakuba a koncert od Jakuba
Opět se tedy obrátil na sociální síť. Napsal prosbu o finanční pomoc. „Měl jsem přes dva tisíce sdílení svého příběhu. Říkal jsem si, že i kdyby poslal 130 korun jen každý druhý, stačilo by to,“ vysvětlil. Mezitím se v Karlových Varech rušil legendární klub Crux, kde se konala první akce pro získání financí. „Když to viděli kamarádi na Facebooku, tak pro mě udělali koncert. Tehdy končil Crux a k tomu udělali dražbu nepotřebných věcí. Výtěžek z tomboly a koncertu byl pro mě. To byly první peníze,“ popsal Jakub.
Lidé byli opravdu nečekaně solidární. „Psali mi třeba, že teď nemůžou, ale že hned po výplatě částka letí ke mně. Bylo to krásné,“ říká Jakub. Pojišťovna měla Jakubovi původně uhradit sedmdesát pět procent částky z přístroje. Zbytek by si musel zaplatit sám. „Ale příspěvky přicházely i po dosažení tří čtvrtin, přicházely i po překročení magických sta tisíc. Každý den jsem psal, jak částka roste,“ vzpomíná.
Potřebná suma na nákup přístroje se mu na účtu sešla během čtrnácti dnů. Přispět chtěli i přátelé žijící v zahraničí. „Věděl jsem, že mi ještě přijdou peníze z ostrova Man a z Londýna, tak jsem psal, že už na přístroj mám. Že děkuji, ale už peníze nepotřebuji,“ říká Jakub. „Ale oni pořád posílali,“ sdělil nevěřícně.
Když částka překročila potřebnou výši, začal mít Kuba obavy, co bude s přeplatkem dělat. „Do hospody nebo do knihkupectví jsem jít nemohl. To by prostě nešlo,“ vysvětlil Jakub. „S přáteli na Facebooku jsem řešil, jak s přeplatkem naložit, a nakonec jsem si přikoupil ještě deset hodin rehabilitační terapie. Zbytek jsem zaslal na Konto Bariéry,“ sdělil.
Nešlo o první peníze, které Jakub díky přátelům získal. Dva roky po nehodě se konala akce na Jakubovu podporu. „V roce 2004 kluci z kapely Bow Wave a lidé z SK Kontakt uspořádali Koncert pro Jakuba. Z toho jsem dostal nějaké peníze. Být nemocný, to jsou hrozné výdaje,“ vysvětlil Jakub.
Od své nehody v roce 2002 ušel Jakub velký kus cesty a každý jeho další krok je zázrak lidské vůle.
„Nejen svou vlastní silou, ale i těch, kteří mi pomáhají, jsem se dostal až tam, kde jsem teď. Lidé vidí, že na sobě pořád makám a že mělo cenu mě podpořit. Jsem hodně zapálený do cvičení a jsou na mně vidět pokroky,“ vysvětlil Jakub.
Teď podle něj nastal čas pomoci někomu dalšímu. „Rozhodl jsem se, že když jsem na tom líp a když na mě byli lidi tak hodní, udělám Koncert od Jakuba. A protože mám mezi kamarády hodně hudebníků, tak jsem vymyslel, že uděláme mini festival a pomůžeme někomu potřebnému. Celou tržbu z akce rozdělíme rovným dílem mezi Toničku Braunreiterovou a Petrušku Raunerovou,“ dodal Jakub s tím, že jeho mini festival se uskuteční 20. července pod Chebským mostem.
