Jan Horník po nocích poslouchal Hlas Ameriky, kde po částech četli jména signatářů. Když uvedli jméno jeho paní, následovala zpráva o tom, že se v Praze něco děje.
„Informace měl tehdy Jirka Kotek, který byl hodně činný a jezdil do Prahy na různé akce, jako byly Palachovy nebo Lennonovy dny. Otec mojí paní tehdy pracoval na ministerstvu strojírenství a 28. října se kousek od něj konala mírumilovná demonstrace aktivistů. Když během ní začali mlátit lidi, prohlásil, že to je konec komunismu,“ vzpomínal.
Souběh několika listopadových událostí nenechal Jana Horníka klidně spát. „Jednou jsem vstal ve čtyři ráno, jel do kanceláře na Neklidu a začal jsem psát prohlášení občanů Karlovarska. Mělo deset bodů a jedním z nich byl i konec vlády jedné strany. Když jsem šel z kanceláře, potkal jsem jednoho z členů horské služby a zeptal se, jestli prohlášení podepíše. Ani si ho nepřečetl a podepsal, stejně jako další lidé z Božího Daru. Někteří ale odmítli nebo si vzali čas na rozmyšlenou, báli se, aby je třeba nevyhodili z práce, vysoké školy a podobně,“ řekl.
Před Prahou se rozdělili, každý musel přijet odjinud
Po pátku 17. listopadu zavolal Janu Horníkovi Jiří Kotek, neboť měl zprávy o tom, že se v neděli v Praze něco chystá. Společně s nimi se do hlavního města vydali i všichni zaměstnanci z Neklidu. „Dorazili jsme tam poměrně složitě. Před Prahou byly buňky, v nichž kontrolovali, jestli do města nemíří nějaké nežádoucí živly. Protože s nimi měl Jirka zkušenosti, rozdělili jsme se a každý přijel odjinud,“ popsal.
Skupina karlovarských přátel tehdy svůj nesouhlas s režimem vyjadřovala v čele průvodu směřujícího přes Národní třídu na Václavské náměstí. Všude bylo plno provokatérů, o kterých Jiří Kotek dobře věděl, a uklidňoval dav, aby nedošlo k potyčce.
Když demonstraci opouštěli, nestačili se divit, jaká ozbrojená síla byla připravená proti pochodu zasáhnout – stovky bílých přileb, obrněné transportéry, psovodi. Jan Horník a Jiří Kotek se tehdy domluvili, že hned druhý den uspořádají v Karlových Varech první demonstraci.
„Informace se roznesla přes pevné linky. Vůbec jsme nevěděli, kolik se nás před hlavní poštou sejde. Poprvé nás bylo asi čtyřicet nebo padesát,“ vzpomínal. Pak už se demonstrace konaly v Karlových Varech pravidelně a zapojovalo se do nich stále více lidí.
Ačkoli je to pětadvacet let, Jan Horník žádné bombastické oslavy nechystá. Zřejmě se s pár přáteli sejde u hlavní pošty a zapálí před ní svíčku.
„Po pětadvaceti letech s naší demokracií spokojený nejsem. Tehdejší komunistické elity si s lidmi hrály a ovládaly je a dnes tu máme mnoho jiných takových elit. Do dnešního dne se s obyvateli lehce manipuluje. Možná je to tím, že jsme stále nezralí, neumíme s demokracií nakládat a některé věci bagatelizujeme,“ uvedl.
Příkladem podle něj mohou být někteří mladí lidé, kteří si myslí, že socialismus byl krásnou věcí. Co ve skutečnosti znamenal, si ale nedokážou vůbec představit.
