„Jelení říje, to je takový myslivecký svátek. Užívají si ho milovníci přírody, ale i lovci. Chodí si sednout na posed a poslouchají. Já mám fotografické žně,“ říká ašský fotograf Pavel Černý.
Ten jezdí za jeleny do Slavkovského lesa, na Kladskou. „Někdy za šera vyjdou z lesa na louku, jindy je už tma a je slyšet jen táhlé hluboké troubení a případně rány, jak do sebe bojující jeleni narážejí parožím,“ popisuje Černý.
Fotograf ale nabádá, aby v době říje byli lidé v lese a jeho okolí ostražití. Setkání s roztouženým jelením samcem, který během říje nepřijímá potravu a věnuje se laním a boji, může představovat nebezpečí.
„Ze začátku jeleni začínají jen jakoby pobrukovat. Pak se ale do toho opřou naplno. Čím je jelen starší a silnější, tím troubí déle a hlubším hlasem, ze kterého čiší sebevědomí. Zkušení odborníci podle toho dokážou poznat, jak starý kus mají před sebou,“ konstatuje Černý, který je bývalý myslivec.
Namísto lovu se zbraní dal ale přednost lovu s fotoaparátem. A přestože zkušenosti má, ani jemu se nepříjemné zážitky nevyhnuly.
„Jednou jsem se ve snaze získat pěknou fotku pustil na louce do pronásledování stáda laní. Když zaběhly do lesa, něco je poplašilo a ony se obrátily proti mně. Jsou to docela velká zvířata, a když běží pohromadě, budí respekt. Já stál na louce, v ruce fotoaparát, strom široko daleko žádný. Už jsem se začínal modlit. Pak mě naštěstí vůdčí laň ucítila a stočila stádo stranou. Měl jsem tehdy štěstí,“ vzpomíná na zážitek, po kterém se mu rozklepala kolena.
Jelení říje zpravidla probíhá od poloviny září do poloviny října. Její intenzita i délka se může lišit v závislosti na počasí. Jeleni si v této době vytvářejí kolem sebe harémy říjných laní a brání je proti výbojným jelením mladíkům, kteří by si také chtěli přijít na své. Z jelení lásky se po necelých devíti měsících rodí kolouch jedináček, výjimečně dvojčata.
