Letos se rozhodl, že je na tradičním podzimním Free Fler Marketu zkusí nabídnout k prodeji. Jen se po nich zaprášilo.
„S dřevem pracuji už asi osm let. Postupně sbírám zkušenosti. Napřed jsem soustružil svícny a zkoušel jsem, co všechno by šlo ze dřeva vytvořit. Pak přišla jedna miska, druhá a už to šlo rychle,“ vzpomíná Jiří Kerďo na dobu, kdy jej jako opraváře zemědělských strojů okouzlila práce se dřevem.
Začátky však nebyly až tak jednoduché. Když mu misky začaly při soustružení praskat, musel jako samouk přijít na to, proč.
„Dřevo je nevyzpytatelný materiál. Často praská, ale za ty roky, co s ním pracuji, už vím jak na něj. Všechno začíná sháněním dřeva. Nejraději soustružím z vlašského ořešáku, jehož dřevo má krásnou tmavou barvu, ale také i z ovocných dřevin. Vybírám takový materiál, který má hodně kazů. Právě vady dřeva nebo i kus kůry konečný výrobek nejvíc zdobí. Misky nejprve nahrubo opracuji a pak dávám klidně i na rok vyschnout,“ popisuje postup výroby Kerďo.
Špalíky má doma rozložené snad na každém volném místě. „V ložnici, u dětí v pokojíku, ale i u Jirky v práci, všude se něco suší,“ přitakává manželka Marie.
Než polotovary vezme Jiří Kerďo opět do ruky, uplyne několik měsíců, ve výjimečných případech až půldruhého roku. Každé dřevo totiž vysychá jinak. „Nahrubo opracovanou misku poté vysoustružím do finální podoby. Pak přijdou na řadu brusné papíry od hrubých po nejjemnější. Nakonec miska dostane nátěr lněným olejem a voskem. Pak už jen vyleštit a je hotovo,“ doplňuje Jiří s tím, že právě kvůli sušení trvá vyrobit jednu misku pořádně dlouho.
Ale stojí to za to. On sám jednu ze svých misek používá a nebojí si do ní nalít třeba polévku. „Vždyť i naši předci dřevěné nádobí běžně používali. Nejlepší ale je, když se miska napustí přímo pokrmem. Třeba když do ní dám vařené koleno. Šťáva s tukem zatáhne všechny póry. To je nejlepší,“ směje se.
Dřevo voní a je příjemné na omak
On sám využívá svoje výrobky většinou jako dárky v rodině. Zejména maminka a sestra jsou nejvděčnějšími zákaznicemi. O misky si však říkají i známí. „Když si pak pro misku přijdou, mám velkou radost, že se jim líbí všechny a nemohou si vybrat. To mě opravdu vždycky potěší, tím se doopravdy kochám,“ přiznává Jiří.
Ten začíná v poslední době vyrábět ze dřeva také propisky, kuličková a plnicí pera. „Je to piplačka, ale rád si s tím hraju. Na chatě, kde mám malou dílničku, mi už pomáhají i osmnáctiletý syn a osmiletá dcera. To, že práce se dřevem děti baví, je pro mne taková další odměna,“ svěřuje se Jiří Kerďo.
Přiznává, že díky své profesi umí i obrábět kov. Nicméně dřevo si jej získalo na plné čáře. „Je to prostě jedinečný materiál. Voní, je příjemné na omak, krásně vypadá. Dá se z něj vytvořit spousta věcí. A já rád zkouším, kam až při práci se dřevem mohu jít,“ dodává Jiří Kerďo.
