Smírčí kříž pod Komorní Hůrkou.

Smírčí kříž pod Komorní Hůrkou. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Kdo ukradne kamenný kříž, zemře, vymysleli fámu ochránci památek

  • 32
Kamenné kříže stojí většinou na místech, kde vyhasl život. Němých svědků dávných neštěstí však v posledních letech ubývá. Středověké památníky mizí často za hranicemi. A tak si jejich ochránci vymýšlejí i strašidelné fámy.

Kamenné kříže a památníky patří k historii krajiny. Lidé je stavěli na paměť tragických událostí. Do dnešních dnů se jich však spousta nedochovala. Mnohé skončily nenávratně v zemi nebo v základech novostaveb. Z míst, kde stály po staletí, mizí i dnes. Tentokrát ale končí jako dekorační prvky v zahradách, často za hranicemi.

„Ztratilo se jich už přes stovku,“ konstatoval Jaroslav Vít z Aše, který se systematickému hledání takzvaných smírčích křížů věnuje řadu let. Je jedním ze zakládajících členů a dlouholetým tajemníkem Společnosti pro výzkum kamenných křížů s celostátní působností, která má sídlo v Aši.

„Středověké památky jsou v dnešní době v kurzu. Moc se jich do dnešních dnů nedochovalo, a tak jsou za kamenné pomníčky z dávných dob sběratelé ochotni dobře zaplatit. Mizí ale i novější artefakty,“ posteskl si.

Mizí i boží muka, kamenná koryta a pomníčky

Například z Trojmezí se ztratil památník konce 2. světové války. Byl to vlastně hrob jednoho z posledních padlých vojáků.

„Objevili jsme jej v zahradě v Německu. Ztrácejí se i kamenná koryta, boží muka a pomníčky. Zloději zkrátka berou všechno. O tom, že drzost některých nenechavců nezná mezí, svědčí i případ, kdy si zloděj přijel pro kamennou památku rovnou s jeřábem a přímo na zahradu rodinného domu. Než se majitel vzpamatoval, zbyla po kameni, který zde stál stovky let, jen díra v zemi,“ připomenul Vít.

K některým pomníčkům leží v archivech původní listiny, které jejich stavbu osvětlují. Například když jistý Jan Bavor ze Švamberka zabil Ermelause, syna plzeňského měšťana Palečka, uložil mu smírčí soud pokutu, pokání a postavení kamenného kříže na místě vraždy v Kokašicích.

Za čtyřicet let plzeňská městská rada projednávala podobný kriminální případ, kdy Filip ze Stan zamordoval Andrease Mestla z Křínova. Podle smlouvy mezi vrahem a vdovou Margaretou měl Filip nechat sloužit tři mše a na hrobě zamordovaného prosit o odpuštění na kolenou.

Navíc na místě, kde byl Andreas zabit, musel nechat postavit do roka kamenný kříž. Ve smlouvě se píše: „Kříž musí být 5 mužských střevíců vysoký a tři mužské střevíce široký, kromě toho musí dáti a zaplatiti 20 kop míšenských grošů. Dáno 1 548 v pátek 17. 2.“

Kletba se vyplnila, zloděj po navrácení kříže zemřel

Kamenné památky zaznamenávají i nejrůznější události, při kterých hrály roli nešťastné náhody. Například u silnice z Klesti do Komorního Dvora u Františkových Lázní stojí kříž na místě, kde pod převráceným vozem skonal místní sedlák. Kámen, který badatelé kdesi objevili, zas připomíná, že zde jakýsi Josef spadl z hrušky.

„Jeden náš kolega našel na Karlovarsku další kamenný kříž. A aby zůstal na svém místě, rozšířil po okolí fámu, že kdo jej přemístí, zemře. Kříž se po čase opravdu ztratil. Ale vypátrali jsme ho a člověk, který jej vzal, slíbil, že památku vrátí. Slib dodržel, ale co čert nechtěl, při zpáteční cestě havaroval a zemřel,“ uvádí Jaroslav Vít, který se pátrání po tajemných svědcích minulosti s fotoaparátem v ruce věnuje už několik desetiletí.

„V letech 1981-84 jsme byli skupina externích spolupracovníků ašského muzea s cílem vybudovat zde celorepublikovou evidenci monolitických křížů. Začali jsme pracovat jako Společnost pro výzkum kamenných křížů. Zázemí jsme našli právě v ašském muzeu,“ vzpomíná Jaroslav Vít.

Společnost má nyní přibližně osm desítek aktivních členů a na dvě stovky spolupracovníků. Do centrální evidence zanesli 7 816 položek zdokumentovaných drobných památek. Společnost také vybudovala tematicky zaměřenou knihovnu s 2 235 svazky.