Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V zimě jsme na Doupově krájeli salám sekyrou, vzpomíná bývalý důstojník

  11:59aktualizováno  11:59
Velkou část produktivního života věnoval službě v armádě. Ta ho jako rodáka z Plzně zavála začátkem 90. let na Doupov na Karlovarsku, kde byl velitelem vojenského prostoru. Nyní Bedřich Švehla sepsal knihu vzpomínek. „Vznikla z popudu mých kamarádů spolubojovníků,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.

Bedřich Švehla v Bražci pokřtil svoji knihu Tenkrát na Doupově. V devadesátých letech byl velitelem vojenského prostoru. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Letos se rozhodl, že o svém životě tady napíše knihu. A také ji sám vydal. S prací začal v lednu a v červnu už před sebou měl Bedřich Švehla hotovou knihu vzpomínek Tenkrát na Doupově. Mezi střípky vzpomínek čtenář narazí i na Věru Čáslavskou.

Proč jste se rozhodl napsat knihu?
Knihu jsem napsal z popudu svých kamarádů spolubojovníků jako výsledek mnoha mých vzpomínek a vyprávění při společných setkáních spolužáků z vojenské školy Jana Žižky v Bratislavě a vyššího vojenského učiliště Otakara Jaroše.

Proč právě vy?
Jako jediný z mých bývalých spolužáků jsem celý svůj vojenský život prožil u jednotek útvaru 19. a 20. dělostřelecké divize. Prošel jsem si velitelskými funkcemi, od velitele čety, roty, praporu až pluku. Později jsem vykonával funkci náčelníka operační skupiny a náčelníka štábu 19. divize v Plzni a po jejím rozpuštění jsem v roce 1990 přijal nabídku vykonávat funkci velitele vojenského výcvikového prostoru Hradiště. Tam jsem působil až do března 1995, kdy jsem odešel do zálohy. Byl jsem tady asi čtyři a půl roku.

Co jste chtěl ve své knize zachytit?
Jsou to v podstatě mé vzpomínky, ale i vzpomínky na kamarády a lidi, se kterými jsem tady prožil to pěkné i to horší a někdy i to nejhorší. A myslím si, že některé události, které jsem popsal jsou víceméně výsledkem vyprávění místních obyvatel a lidí, kteří zde pracovali.

Bedřich Švehla

  • Narodil se roku 1946.
  • Mezi jeho záliby v důchodu patří sběratelství všeho druhu a cestování, kdy s ženou a dcerou procestoval téměř celou Evropu.
  • Většinu života strávil v armádě, až do odchodu do důchodu v roce 1995. Poté se svou ženou založil realitní kancelář a až poté odešli do skutečného důchodu v roce 2005.
  • V roce 2018 si sám vydal knihu Tenkrát na Doupově.

Co vás vedlo k tomu, že jste zaznamenal i takové příběhy?
Myslím si, že jsou natolik zajímavé, že bych se o ně mohl podělit i s ostatními. Samozřejmě kniha není směrována jenom k vojákům, ale i k lidem, kteří mají určitý vztah k těmto krásným horám.

Dá se tedy říci, že jste zachytil i místní legendy?
Zmiňuji v jedné kapitole místní figurky a lidi, kteří neodmyslitelně k Doupovu patří. Ať už jsou to civilisté nebo vojáci.

Neměl jste problém s nějakým vojenským tajemstvím, když jste knihu psal?
Vzhledem k tomu, že už uplynulo pětadvacet let, tak si myslím, že jsem tam téměř nic neprozradil kromě nějakých věcí. A pokud jsem snad něco vyzradil, tak už je to určitě promlčené.

Čím je vaše kniha tak jedinečná?
Jedinečná je tím, že je to první kniha o Doupově a vojenském prostoru Hradiště. Protože dosud o tomto prostoru vyšly pouze dvě odborné publikace, které se týkají více méně přírody, ptáků a morfologických záležitostí. O lidech a o tom, co se zde dělo, se nikdo nikde nezmínil. Částečně proto, že to bylo utajované, a potom se zřejmě nenašel nikdo, kdo by měl tak pěkné vzpomínky jako já. (smích)

Zasahovala nějak armáda do obsahu knihy?
Vůbec ne. Jen jsem některé pasáže konzultoval se svým bývalým nadřízeným generálem Vackem. Ten mi dal některé cenné rady a připomínky ke knize.

Co vás zaválo až do našeho kraje?
Já to řeknu takto. Nastoupil jsem do armády jako voják z povolání v roce 1967, což je strašně let. Každý vojenský život, obzvlášť ten bojových útvarů, se skládá z toho, že se cvičí v mírové posádce a vyjíždělo se do několika prostorů. A protože z Vysočan u Tachova byl nejblíž vojenský prostor Hradiště Doupovské hory, tak jsem většinu času strávil zde. Když jsem si to s odstupem času spočítal, tak jsem tady i jako voják a velitel různých jednotek strávil více jak 850 dnů nepočítaje toho 4,5 roku, kdy jsem zde byl jako velitel vojenského prostoru. Dá se říci, že jsou to více než dva roky mého života. Což může potvrdit i má manželka, která se mnou tuto anabázi snášela. Nakonec i má dcera.

Jak dlouho jste knihu psal?
V řádech několika měsíců.

Neměl jste tvůrčí blok, když jste vzal tužku do ruky?
Nevzal jsem tužku, ale počítač a ťukal jsem to na klávesách. A tvůrčí blok jsem také neměl. Jen jsem si musel ujasnit některá fakta a něco jsem si musel vyhledat.

A co odborné konzultace?
Ani ty ne. Všechno se dá dnes najít na internetu. V některých věcech mi pomohli místní rodáci a také zavzpomínali bývalí spolubojovníci.

Co bylo nejnáročnější, když jste dával knihu dohromady?
Najít nakladatele. Dvakrát jsem se poptal a do třetice jsem se rozhodl, že knihu vydám sám. Což je nejrychlejší a nejlepší.

Můžete připomenout některou z událostí, kterou jste popsal?
Těch případů je hodně. Prožil jsem různá setkání. Některá byla úsměvná a některá méně. Z těch méně úsměvných událostí to byla třeba anabáze se skákající střelou, kdy dělostřelci ze Sokolova stříleli jinam, než měli, a zasáhli obytný dům. Byla z toho tehdy dost nechutná aféra, kterou v knize poměrně podrobně rozvádím.

Určitě je i něco příjemnějšího, na co vzpomínáte, ne?
Zajímavá byla návštěva prezidenta Václava Havla s Věrou Čáslavskou. Tehdy se zde zúčastnili rozsáhlého cvičení dvou motostřeleckých čet, které se ztratily v porostu a pan prezident nic neviděl. To bylo v srpnu roku 1991.

Jak se hlásí takový příjezd vrchního velitele ozbrojených sil?
O návštěvě prezidenta jsem se dozvěděl, když mi zavolala Věra Čáslavská. Já jsem samozřejmě o ničem nevěděl a překvapeně vyslovil souhlas. Chvíli na to mi volal nadřízený z Tábora, který mi sděloval totéž.

A jaké to bylo s Václavem Havlem naživo?
(předčítá přímo z knihy) Na stojanu před panem prezidentem visela mapa v měřítku 1:25, kde byl znázorněn průběh cvičení. Znázorněné útočící čety se tam ztrácely uprostřed zakreslených sousedních praporů. Po skončení výkladu se pan prezident zvedl a zamířil k toaletám. „Takhle jedno pivo by se nenašlo?“ šeptem mě oslovil na chodbě. Dal jsem pokyn veliteli střelnice a ten po chvilce i přes protest ochranky pronikl i s lahví piva na toaletu. Po chvilce z ní vyšel mnohem spokojenější prezident.

Mělo to tenkrát nějaké následky?
Když tehdy odjížděla paní Čáslavská, tak mi vyčítavě řekla, že to pivo jsem si mohl odpustit.

Co ta pověstná Doupovská zima?
Tu jsem zažil. Když jsme sem přijeli, tak tu bylo minus 38 stupňů Celsia. Tehdy jsme krájeli salám sekyrou.



Nejčtenější

Západ Čech obsadili v srpnu 68 i Němci. Tank a hlava rudoarmějce skončily v řece

Tank v řece Ohři se stal symbolem roku 1968 v Karlových Varech.

Ještě padesát let po událostech srpna 1968 starší Karlovaráci vzpomínají, jak se pod jedním z invazních tanků T-54...

Hejtmanka Karlovarského kraje se vdala, svatební šaty si navrhla sama

Hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová se provdala za svého...

Hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová se ve Stanovicích provdala za Jana Mračka. Dlouholetou známost krajské...



Muž vybodoval svého bratra, vydával se za něj při silničních kontrolách

Ilustrační snímek

Velké potíže způsobil svému bratrovi muž, který se za něj vydával při silničních kontrolách. Sám sice unikl trestu za...

Muž musel spoluvězňům sloužit a dávat jídlo. Když neposlechl, zbili ho

Vazební věznice Hradec Králové

Kriminalisté stíhají dva trestance z věznice v Kynšperku nad Ohří na Sokolovsku, kteří šikanovali další odsouzené....

Muži obviňovali sousedku, že jim krade elektřinu, pak napadli hlídku

Ilustrační foto

Do křížku s policií se dostali otec se synem na Chebsku, když napadli policejní hlídku, která přijela prošetřit jejich...

Další z rubriky

V karlovarské lékárně míchají konopné tablety, nejsou ale pro každého

Lékárna Karlovarské krajské nemocnice může zpracovávat léčebné konopí. Na...

Lékárna Karlovarské krajské nemocnice jako jediná ve Varech může od letošního roku zpracovávat léčebné konopí. Poté, co...

Věž v Podhradí po staletích nabídne nezapomenutelný výhled na kraj

Podhradí, zřícenina Dolního zámku a zřícenina hradu Neuberg.

Ještě po válce stálo v Podhradí u Aše několik šlechtických sídel a žily zde dva tisíce obyvatel. Pak ale přišly roky,...

Zloději nakradli ve skladu kovy za čtvrt milionu, odevzdali je do sběrny

Ilustrační snímek

Kovy za čtvrt milionu korun nakradla v chebském skladu čtveřice zlodějů. Muži lup vynášeli postupně a hned jej...

Advantage Consulting, s.r.o.
MECHANIK STROJŮ - JUNIOR

Advantage Consulting, s.r.o.
Praha, Plzeňský kraj, Karlovarský kraj, Liberecký kraj
nabízený plat: 25 000 - 27 000 Kč

Najdete na iDNES.cz