Není pomalu dne, aby se ať už v tištěných médiích nebo na internetu neobjevilo srovnání současné epidemie s některou z „morových ran“ minulosti.
Nejčastěji zmiňované jsou v této souvislosti poslední morové epidemie na území naší republiky, které v Čechách řádily v letech 1679 až 1680 a 1714 až 1715 a vyžádaly si tady v první vlně asi sto a ve druhé až dvě stě tisíc obětí.
Porovnává se všechno možné: oblasti, odkud k nám infekce přišla (opakovaně „vede“ Čína), projevy nemoci, úmrtnost, přijatá karanténní opatření, disciplína obyvatel v zasažených oblastech i hospodářské důsledky epidemie. Na jedno se přitom ale trochu zapomíná.
Říká-li stará lidová moudrost, že všechno zlé je pro něco dobré, platí to i pro velké epidemie minulosti. Díky jim totiž naše města dodnes zdobí unikátní umělecká díla, kterými přeživší vzdávali Bohu a morovým patronům díky za to, že je před infekcí ochránili.
Morové sloupy najdeme i ve většině lidských sídel na Karlovarsku. Dochovalo se jich tady do dnešních dnů kolem padesáti. Jsou mezi nimi práce anonymních regionálních kameníků i vrcholná umělecká díla srovnatelná s těmi, která ve stejné době vznikala v renomovaných pražských a vídeňských sochařských ateliérech.
Morový sloup v Karlových Varech
Zřejmě nejznámějším a zcela jistě nejfotografovanějším morovým sloupem Karlovarska je ten, který stojí v centru krajského města na úpatí Zámeckého vrchu.
Jeho spojitost s morovou epidemií v letech 1713 a 1714 je prokázána řadou nezpochybnitelných dokladů, díky kterým dnes známe nejenom jména autorů a zhotovitelů tohoto uměleckého díla, ale víme také, odkud pochází kámen a ostatní materiál na jeho stavbu, kolik to všechno stálo peněz a také kdo je zaplatil.
Podnět ke stavbě karlovarského morového sloupu dala hraběnka Marie Františka z Vrtby, která se „roku 1713 za velkého moru uchýlila z Prahy do Karlových Varů a bydlela tu až do konce moru“ a jako díky za to, že „zůstala uchráněna nemoci“ darovala na výstavbu sloupu tisíc zlatých.
Zbytek nákladů ve výši 700 zlatých pak poskytly „ze svých důchodů“ město Karlovy Vary a řád křižovníků s červenou hvězdou. Celková kompozice a sochařská výzdoba sloupu jsou dílem nejvýznamnějšího západočeského sochaře té doby Oswalda Josefa Wendy ze Žlutic, zřetelně to dokládá i „podpis“ na soklu, kde je vytesáno ERECT 1716 J. WENDA.
Karlovarský morový sloup je zajímavý i značně netradiční sestavou svatých patronů a dalších ikonografických prvků, kterými je osazen. Zde se projevil zejména vliv křižovníků, kteří tou dobou měli ve správě kostel sv. Máří Magdaleny a měli ve městě velký vliv.
Právě oni navrhli nekonvenční spojení Nejsvětější Trojice na vrcholu sloupu se scénou korunování Panny Marie, prosadili na sloup sochu svatého Augustina, jehož řeholemi se řád křižovníků řídí, a navrhli originální osvětlení sloupu lucernami ve tvaru mariánských hvězd, které však spousta obyvatel a návštěvníků vřídelního města mylně považuje za hvězdy židovské.
Trojičný sloup ve Žluticích
Dílem Oswalda Josefa Wendy, a nutno říct, že dílem mistrovským, je i sloup se sousoším Nejsvětější Trojice na náměstí ve Žluticích. Mezi morové sloupy ho dnes řadíme i přes to, že mezi ním a morovými epidemiemi není žádná přímá souvislost.
Rozhodnutí postavit na náměstí „sloup ke cti Nejsvětější Trojice“ přijala totiž žlutická městská rada na jaře roku 1701, tedy v období „morového klidu“, kdy od poslední epidemie uplynulo právě dvacet let a příští měla přijít až za dalších patnáct. Smlouvu na zhotovení díla uzavřely Žlutice s Wendou, jenž se přitom zavázal, že sloup vytvoří „podle svého umění, jak se mu vyučil, co nejlépe a nejtrvanlivěji bez jakékoli chyby či nedostatku“.
Celková kompozice sloupu vychází z návrhu, připisovanému malíři Petru Brandlovi, který se přitom nechal inspirovat řešením jednoho z nejslavnějších morových sloupů rakouské monarchie, vídeňským trojičním sloupem Am Graben.
Sloup, který Wenda podle jeho nákresu vytvořil, přitom není žádnou otrockou kopií slavné předlohy, nýbrž svébytným uměleckým dílem, vynikajícím kvalitou sochařské práce a slohovou vytříbeností, jež je právem považováno za jedno z nejvýznamnějších děl vrcholného baroka na Karlovarsku.
Morový sloup v Lokti
Bezprostřední souvislost s morovou epidemií má sloup se sousoším Nejsvětější Trojice, postavený na náměstí v Lokti v roce 1719. Naznačuje ji už sestava světců na horní římse, kde jsou sochy archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela, kteří platili za významné protimorové patrony.
Nezpochybnitelný důkaz pak najdeme na spodní římse sousoší, kde kolem dokola stojí v kameni vyvedení Panna Maria Immaculata a svatí Václav, Florián, Jan Křtitel, Jan Nepomucký a další z významných ochránců před „černou smrtí“ svatý Šebestián a s nápisem, který v českém překladu zní „Bůh ať zbaví moru všechny loketské občany“.
Trojboký vrcholně barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice byl v Lokti vystavěn v letech 1718-1719 podle návrhu chebského sochaře Johanna Karla Stülpa a přišel město na více než 100 tisíc zlatých, což byly v té době ohromné peníze. Za stejný obnos koupil Loket například celý lenní statek Lipnici.
Samotnou stavbu provedli loketští kameníci Martin a Šebestián Lambecherovi (otec se synem), na sochařské výzdobě se kromě samotného Stülpa podílel i jáchymovský sochař Johann Georg Grobisch, který vytvořil sousoší Nejsvětější Trojice na vrcholu sloupu.
