„Málokdo ví, že Stará Role byla metropolí porcelánu. Žádné jiné město na světě nemělo tolik porcelánek a malíren. Od dob Rakouska-Uherska až do časů 1. republiky tady existovalo sedm porcelánek, čtyřiapadesát malíren včetně pomocných provozů a čtyřiatřicet hospod,“ uvedl dlouholetý badatel a sběratel karlovarské historie Antonín Foglar.
Před odchodem do důchodu pracoval léta jako vedoucí bazénu v lázeňském hotelu Thermal. Jak s úsměvem říká, vydalo by to na pořádně tlustou knihu.
Co spojuje Starou Roli a Titanic
Ve své prvotině, která má 224 stránek a obsahuje 350 dobových fotografií, spojil autor historii výroby porcelánu s historií Staré Role. Tato obec přišla v roce 1975 o svoji samostatnost a stala se jednou z několika předměstí Karlových Varů.
Čtenáři mimo jiné zjistí, co měl světoznámý výrobce texasek značky Levi Straus společného se Starou Rolí a se ztroskotáním Titaniku. „Obrovská americká firma Straus a synové měla ve Staré Roli filiálku Macy, která vyvážela porcelán ze Staré Role do Ameriky. Na Titaniku se tam v dubnu 1912 vypravili ze Staré Role majitelé firmy, manželé Isidor a Ida Strausovi. Oba se utopili. Když šel Titanic ke dnu, tak se paní Ida mohla jako žena ve člunu zachránit. Ale odmítla to, raději zahynula s manželem,“ konstatoval Antonín Foglar.
Smutný příběh o manželích Strausových má ještě jednu rovinu. Zkázu Titaniku přežila jejich služka. Ida Strausová jí na Titaniku darovala svůj kožich s tím, že ho už nebude potřebovat, protože zůstane na potápějící se lodi s manželem.
Porcelánky vypouštěly splašky
Když přijde řeč na vodu ve Staré Roli, tak se autor knihy celý rozzáří, že to je nádherné téma. Metropole porcelánu měla chronický nedostatek životadárné tekutiny. Spotřebovaly ji porcelánky. Ty navíc vypouštěly své odpadní vody do řeky.
Jak se kvůli tomu lidem ve Staré Roli v roce 1914 žilo, dokumentuje zpráva, přetištěná v knize Stará Role město porcelánu: Voda Rolavy, Teplé a Ohře mění často svou barvu od hnědé až do stříbro bílé podle toho, která továrna do ní vypouštěla své splašky.
Protože Stará Role při nedostatku vody čerpala vodu z řeky rovnou do rezervoárů na pitnou vodu, byla podána spousta stížností proti vypouštění těchto splašků, ale neúspěšně. Dříve bylo vidět pod mostem přes řeku Rolavu mnoho bělic. Dnes jsou vidět ryby teprve až za Nejdkem, stojí ve zprávě z roku 1914. Problém se podařilo vyřešit až v roce 1931, kdy byl vybudovaný vodovod. Přiváděl vodu až z Lužce u Nejdku.
Lidé zažili krušné chvíle, ale i prosperitu
Na krušný život lidí během první světové války poukazuje i další pasáž, která popisuje množící se krádeže na polích. Nejdříve lidé kradli brambory. Z tohoto důvodu musely mezi Starou Rolí, Sedlecí a Mezirolím neustále procházet ozbrojené hlídky, aby na polích zůstalo alespoň něco pro všeobecnou výživu.
Jak vyplývá z publikace, dobře se lidem ve Staré Roli dařilo před druhou světovou válkou. V roce 1936 například v obci existovalo čtyřiatřicet hospod. A všechny prosperovaly. Práci mělo i osmnáct holičů, pokrývači, modistky, řezníci, stavitelé, povozníci a další profese.
Nikdo téměř už neví, že se pamatovalo i na veřejné záchodky. Autor knihy to zjistil ve starých kronikách psaných kurentem. První takovéto zařízení začalo fungovat ve Staré Roli v roce 1908. Unikátní fotografie posledního veřejného záchodku je z roku 1979. Bylo to krátký čas před tím, než jej zbourali. Mezi vzácné fotografie patří i snímek první starorolské porcelánky z roku 1875.
Z bytu je knihkupectví
U Foglarů v bytě ve Fibichově ulici to v těchto dnech vypadá jako v knihkupectví. Drnčí tu telefon a lidé si přicházejí pro knížku. Spisovatel si ji prodává sám za výrobní cenu. Chce totiž, aby byla pro zájemce cenově přístupná, což by v případě knihkupecké marže nemuselo platit. Takže má výtisky naskládané v obývacím pokoji.
Do bytu přišel i obyvatel Karlových Varů, pan Jiří Dadu. „Těším se, jak se při čtení knihy vrátím do mládí. Ve Staré Roli jsem totiž nějaký čas žil. Zajímá mne historie Karlových Varů i jejich okolí,“ svěřil se.
