Vím, že je to ohraná otázka, ale jak jste se dostal zrovna k téhle specializaci? Nechtěl jste být jako malý kluk něčím jiným?
Jako kluk jsem chtěl být veterinářem, nakonec jsem si zvolil medicínu, i když láska ke zvířatům zůstává, jsem adoptivním rodičem supů kapucínů v plzeňské zoo a doma mám malého hrubosrstého jezevčíka Bertíka. Na začátku studií jsem chtěl být porodníkem, případně neurologem. Pak jsem si ale koupil v antikvariátu dvoudílné Soudní lékařství od Františka Hájka. Po jeho přečtení jsem věděl, že toto je to pravé.
Máte více práce teď během letních dní? Nebo je výjimečně klid?
Bývaly doby, kdy bylo léto pracovně klidnější. Letos to bohužel určitě neplatí. Možná i s ohledem na počasí je víc náhlých úmrtí, dost fatálních dopravních nehod a nechybí ani sebevraždy. Jediný výjimečný klid je na vodních tocích, kde letos na rozdíl od předchozích let neutonul žádný vodák. Doufám, že to vydrží.
Co vás na této práci baví?
Široký záběr a pestrost. V soudním lékařství se setkává medicína s právy a policejní prací. Určitě to není jednotvárná a nudná práce. Někteří tvrdí, že už nemůžeme nic zkazit, ale neuvědomují si, že na našich posudcích často závisí, zda někdo bude odsouzen, nebo ne. V případě odsouzení i výše trestu.
Rudolf MacháčekNarodil se 5. 4. 1956 v Plzni Vydal knihu Střípky z práce soudního lékaře, která obsahuje několik případů, které se svým týmem za posledních dvacet let řešil na oddělení soudního lékařství. Vystudoval: ZDŠ Schwarzova Plzeň, Gymnázium pionýrů Plzeň, LF UK Plzeň Po studiích Ústav patologie FN Plzeň, poté Ústav soudního lékařství FN Plzeň. V roce 1994 zahájil činnost oddělení soudního lékařství v Sokolově, od roku 2004 se jedná o pracoviště s celokrajskou působností. |
Co je na vaší práci nejnáročnější? Co vám dává zabrat?
Vyrovnat se s některými násilnými činy, s devastujícími poraněními a hlavně se souvisejícími okolnostmi. Stoupá surovost, už jsme pitvali i „rozdupaného“ člověka. Psychicky náročné jsou případy týkající se dětí, ať už jde o pitvu mrtvých nebo posuzování živých při týrání. Je neuvěřitelné a nepochopitelné, co dokážou udělat svým dětem jejich rodiče. To s člověkem zamává.
Setkal jste se za svou dlouholetou praxi s nějakou záhadou?
Řešení každého závažného případu je zpočátku tak trochu záhadou.
Máte nějaký silný zážitek ze studií, který vás nějak ovlivnil?
Souvisí to se studiem trochu nepřímo. Během studií jsem měl pevný měsíční úvazek jako sanitář ve Fakultní nemocnici Plzeň. Poznal jsem prakticky všechna oddělení a zjistil jsem, že pro některé lékaře jsme byli vzduch, vůbec nás nevnímali, pomlouvali se před námi navzájem. Vůbec jim nedocházelo, že bez sanitářů by těžko mohli fungovat, prostě jsme byli takový póvl. Mně to pomohlo si uvědomit, že kolektiv tvoří všichni a titul není všechno.
Pamatujete si na svou první pitvu?
Začínal jsem jako patolog a první pitvu na patologii si nepamatuji, zato u první pitvy po přestupu na soudní lékařství si pamatuji i jméno zemřelého. Jednalo se o střelné poranění u vojáka základní služby.
Jak relaxujete, když odejdete z pitevny?
Když odejdu z pitevny, tak vyřizuji administrativu, na relaxaci čas není. S pitvou souvisí i laboratorní vyšetření a teprve po jejich vyhodnocení se případ uzavírá. Relaxuji s pejskem, čtením knih, kterých mám pár tisíc a různých žánrů – beletrii, o umění, o historických událostech a osobnostech, o zvířatech a samozřejmě týkající se soudního lékařství.
Nejde se nezeptat, jak je to se sebevrahy? Jsou nějak jiní než ostatní?
Sebevraha nepoznáte, ti, co o sebevraždě mluví, ji často nepáchají. Do hlavy se nikomu nevidí a sebevražda okolí často překvapí. Není také pravdou, že by sebevraždy páchali těžce nemocní, těch je zlomek procenta. V současné době je převážná část sebevrahů v produktivním věku a já se domnívám, že se jedná o nešťastné řešení existenčních a vztahových problémů.
Vím, že jste říkal, že je velký rozdíl mezi koronerem a soudním lékařem. Můžete mi to nějak laicky přiblížit?
Nesmíte podléhat americkým seriálům. V USA je funkce koronera a soudního lékaře trochu jiná než u nás. U nás koroner provádí pouze prohlídku zemřelého na místě jeho nálezu a může jím být lékař jakéhokoliv oboru. Soudní lékař musí mít základní atestaci nebo kmen z patologie, pak atestaci ze soudního lékařství a posléze jmenování znalcem příslušným krajským soudem. Soudní lékaři jsou zváni k ohledání policií v případech nejasností nebo závažných trestných činů.
A jak je to s patologem?
Laici nevnímají rozdíl mezi patologem a soudním lékařem, přispívají k tomu i média, která ráda užívají termín soudní patolog. Patologie je samostatný obor s dvěma atestacemi. Patologové provádějí pitvy zemřelých ve zdravotnických zařízeních k ověření diagnóz u hospitalizovaných. Je to jen zlomek jejich práce, dnes je jejich nejdůležitější činností hodnocení biopsií, to jest vzorků tkání odebraných živým k určení diagnózy. Soudní lékaři provádí pitvy zdravotní u zemřelých v terénu. Tyto pitvy nařizuje prohlížející lékař v souladu s platnými zákony. Dále pitvy soudní, které nařizují orgány činné v trestním řízení. Tyto pitvy provádí dva soudní lékaři, oba znalci, a součástí protokolu je znalecký posudek, ve kterém odpovídají na položené otázky.
V jakém televizním seriálu můžeme vidět vaši práci bez chyb?
Americké seriály neodpovídají až tak realitě. Skutečnosti odpovídají pouze Případy FBI, kde vystupují naši skuteční kolegové. U českých seriálů záleží na poradcích. Skvěle byl natočen seriál Četnické humoresky, podle mého díky tomu, že tam odborného poradce dělal náš kolega Miroslav Hirt.
Jak to máte s hudbou?
Mám rád opery, hlavně Verdiho, country, rád si ale poslechnu i tahací harmoniku, starý jazz. Tomu modernímu nerozumím a nemusím ho. Někdy je však třeba vymýt mozek něčím tvrdším.
Máte nějaký pracovní nebo životní vzor?
Není jeden velký vzor, u každého člověka najdete něco, co stojí za to převzít. Profesně jsem měl moc rád a myslím si, že to bylo oboustranné, Karla Pitra, šéfa Ústavu soudního lékařství v Plzni, u kterého jsem začínal. V civilním životě jsem obdivoval sílu a schopnost odpouštění u muklů, kteří prošli Jáchymovem a s nimiž jsem měl možnost se osobně setkávat.
Prý sbíráte autogramy? Kolik jich máte a který je nejvýznamnější?
Počet vám neřeknu. Mám některé umělce, dále politiky – zakladatele státu Masaryka, Beneše, Štefánika a všechny naše pozdější prezidenty. Neumím vybrat nejvýznamnější. Moc si vážím těch, které jsem získal při osobním setkání, například z umělců je to Gilbert Bécaud, z politiků Michail Gorbačov. Hodně pro mne znamená autogram Pavla Tigrida v knížečce „kolibříku“, kterou jsem dostal propašovanou ze západu za minulého režimu.
