Krabičce, ze které vede trubice do krku, Kateřina říká mazlivě ventík. Přístroj všude vozí s sebou v dětském kočárku. Už od roku 2000, kdy jí plíce v osmnácti letech selhaly definitivně. Jako jediná v republice, životně závislá na tomto přístroji, se však chová, jako kdyby ani žádný hendikep neměla. Ostatních asi 80 takových lidí v zemi (z toho pět nebo šest v Karlovarském kraji) je po těžkých nehodách a nemocech upoutáno na lůžko.
"Katka je úplný extrém. Jestli si někdo myslí, že má starosti, měl by si vždycky představit lidi připojené k ventilátoru," poznamenala trefně zdravotní sestra Kamila Zikmundová. Zná v Česku asi všechny pacienty připojené na domácí plicní ventilátor a pomáhá jim.
A v tom je právě problém. Stát se nechová k těmto lidem příliš vstřícně. Domácí plicní ventilátor je nedostatkové zboží, v ministerském pořadníku na aparát pacienti čekají třeba rok nebo dva. Tohle období nejistoty musí trávit v nemocnicích, přitom by se o ně jejich příbuzní tak rádi starali doma. A nutno říct, že české zdravotnictví by to vyšlo i mnohem levněji.
Co když se přístroj porouchá?
Ačkoliv to na sobě vtipná, veselá a upovídaná Kateřina nedává znát, žije neustále ve stresu: Co když se nenahraditelný ventilátor porouchá? Je to pořád jen stroj. Záložní ale nedostane. Krizový stav už poznala. Na Štědrý den se zasekla membrána v mašině, servisní technik někde daleko. A co teď? "Bydlím sama. Skočila jsem do auta a jela do nemocnice. Věděli, že jsem na cestě. Byly to pro mě velké nervy," vzpomíná nerada.
Když má dívka nějaké trápení, volá třem lidem, jimž důvěřuje. Mezi nimi je i Ivana Jarošová, primářka oddělení dlouhodobé intenzivní péče v Nemocnici Ostrov.
"Nesmírně si Kateřiny vážím, protože hendikep ji nesrazil na kolena. Neuvrhl ji na lůžko do pokoje čtyři krát čtyři metry v nemocnici," říká lékařka.
Po měsíci na střední škole následovalo ARO
Až do Kateřininých třinácti let nic nenasvědčovalo tomu, že by měly přijít vážné zdravotní trable. V době, kdy se připravovala na přijímačky na střední školu, jí začala páteř "padat" do strany. Operace však byla příliš riskantní. Nastoupila sice na vysněnou střední ekonomickou školu, ale po měsíci skončila na ARO v nemocnici kvůli vyčerpání. To se opakovalo každý půlrok a její stav se zhoršoval.
V osmnácti už Kateřina nezvládala dýchat sama. Pravá plíce je utlačená, levá na to nestačí. Peněz od sponzorů a lidí, kteří se zapojili do sbírky, se nevybralo dost. Dívka plná života ležela a trpěla depresemi, protože netušila, co ji vlastně čeká. Nakonec pomohlo ministerstvo a ona dostala domácí plicní ventilátor.
Nevzdala to. Narozená ve znamení Berana si nepřipouští, že by měla nějaký problém. Podala si přihlášku na školu a dálkově udělala maturitu. "Učila jsem se doma. Když jsem šla na zkoušky, jen jsem si ve škole našla zásuvku, připojila ventík do elektřiny a víc jsem nepotřebovala," líčí.
Rychle nakoupit, než dojde baterka
Baterka ve ventilátoru totiž vydrží asi hodinu a čtvrt. Za tu dobu musí stihnout třeba obstarat nákup v marketu. Pak hned zase zpět do auta, kde nastartuje a má připojení na 220 V. Před třemi týdny prý umluvila servisního technika, aby akumulátor vyměnil. Vydržel už jen patnáct minut, a než Kateřina došla z bytu do garáže, už pípal, že je vybitý.
Pracuje jako fakturantka v jedné firmě, ale nebaví ji to. Představuje si něco záživnějšího, smysluplnějšího, lépe finančně ohodnoceného. Hledá práci ve svém oboru logistika, v němž má tříletou zkušenost. I když je pilná, svědomitá slýchá už tři čtvrtě roku jen špatné zprávy.
"Na pohovoru nikoho nezajímá, že nejsem žádný lempl a že nemarodím, jak je rok dlouhý. Spíš si zaměstnavatelé říkají: Ježiš, co to přišlo? Na všechno jsem sama, bývalý partner se sbalil a odešel," líčí různá příkoří odolná dívka.
Občas si připadá, jako když se objeví Alexandrovci
V místě bydliště už se nikdo nediví, když ji potká, jak tlačí kočárek s plicním ventilátorem. "Jinde si připadám ale jako soubor Alexandrovci." Až na nějaké drobnosti se necítí nijak omezována. Před dvěma lety chtěla letět s kamarádem na dovolenou na Kanárské ostrovy. Cestovní kancelář však zapochybovala, že se Kateřina i s přístrojem vejde na jednu sedačku v letadle. "Tak jsem to vzdala a jela na Šumavu."
Zdravotní sestra Kamila Zikmundová se diví, protože běžně s dětmi závislými na plicním ventilátoru k moři létá. "Ale letuška, když viděla dva pacienty na vozíku s přerušenou míchou po úrazu, mi řekla: Je vám jasné, že při nehodě se ti dva kloužou ven jako poslední? Odepsala je hned na začátku. Takhle se lidé chovají a není to ojedinělé. Všichni si myslí, že se jim něco takového nemůže stát," popisuje zdravotnice své zkušenosti.
Kateřina Čermáková jen vrtí hlavou nad otázkou, zda je něco, co nezvládne. Nedávno ji prý málem zlákalo skočit z letadla s padákem, ale na letišti si to rozmyslela. Třeba se ale klidně koupe v bazénu s ventíkem zaparkovaným na břehu. "Někteří známí si dělají legraci, jestli by mě vlastně s trubicí v krku dokázali utopit. Nevěřili byste, kolik lidí taková blbost napadne," usmívá se.
Pozoruhodné je, že ve snech, které se jí zdají, se ventilátor objevuje jen výjimečně. "Asi to hlava ještě nepobrala," dodala Kateřina.
