Obyčejně nejsou toulavé kočky příliš vidět. Do ulic se vydávají až navečer. „Kočka je tajemný, tichý tvor. O to víc potřebuje pomoc,“ říká spoluzakladatelka sokolovského útulku, nazvaného Láskou ke kočkám.
Kdy začal sokolovský útulek přijímat první zvířata?
Samostatně fungujeme od Nového roku. Ale pracovat jsme tu začali už dávno před tím. V rámci kraslického útulku Konec toulání jsme fungovali od roku 2012. Jenže těch kočiček je tolik, že jsme to přestávali společně stíhat. Proto jsme založili nový samostatný spolek.
Nový útulek je určený jen pro kočky?
Ano, pro kočky bez domova. Každý, kdo najde jakoukoli kočku, zraněnou, nemocnou či březí, staré zvíře či kotě, se nám může ozvat.
Dokážete odhadnout kolik koček může být na ulici?
Nikdy mne nenapadlo je počítat, ale je jich hodně. Problém je, že nejsou vidět tak, jako psi. Většinou o nich lidé ani nevědí, protože ze svých úkrytů vylézají večer nebo v noci. Živí se často pouze zbytky, protože ve městě najdou málo přirozené potravy. Když se půjdete navečer projít kolem řeky, kde je teplovodní potrubí, které hřeje, uvidíte, kolik koček tam žije. A všechny by potřebovaly pomoc.
Jak vypadá pomoc kočkám? Je to stejné jako u psa?
Nejprve je nutné zvíře odchytit. Pokud se bojí lidské ruky, používají se různé pasti, sklopce. V útulku se kočka odbleší, odčerví, a je umístěna do karantény, kde pobude alespoň dva měsíce. Pak následuje kastrace, zaléčení případných zdravotních problémů, a pokud je zvyklá na lidi, hledá se pro ni náhradní domov.
Co když kočka není vhodná pro domácí chov?
Když je to divoké zvíře, které celý život žilo na ulici, vrátíme ji po kastraci a léčbě tam, kde byla odchycena. Tam je zvyklá, má tam svoje zázemí a ví, na která místa lidé přicházejí tuláky krmit.
Pomáhat opuštěným zvířatům je těžká práce. Proč jste se do toho pustila? Kde je začátek snahy pomáhat?
Začátek? To asi musíte mít v sobě. Já jsem odmala vyrůstala s kočkami, a když jsem viděla, jak se všude pomáhá zatoulaným a opuštěným pejskům, ale o kočky se nikdo nezajímá ani nestará, nemohla jsem nad tím jen tak zavřít oči. Kočky jsou na tom někdy velmi špatně, jenže to lidé nevidí. Kočka neublíží jako pes, který může na člověka zaútočit. To neudělá. Kočka je tajemný, tichý tvor, o to víc potřebuje pomoc. A když k nim něco cítíte, za chvíli je vidíte všude. Támhle se mihne jedna vyhublá, tady je kočka bez nohy nebo s utrženým ocáskem. U silnice běhají koťata. Kolikrát se nemají ani kde napít. Proto jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.
Čím to je, že je na ulici tolik koček?
Lidem chybí zodpovědnost. Vezmou si domů malé koťátko, ale neuvědomují si, že ta zvířata, až dospějí, budou mít také svoje potřeby. S kočkou je to totiž složitější. Není tolik mazlivá jako pes, neposlouchá povely, někdy je třeba byt kočičkám přizpůsobit. A to lidem vadí, tak kočku prostě vyhodí. Často se na ulici ocitnou kočky, jejichž majitelka zemřela a dědicové je prostě nechtějí.
Máte vy sama doma kočku?
Samozřejmě! A hned několik, nejde zůstat u jedné. A všechno jsou to tuláci z ulice. Prvního kocoura jsem si vzala, protože mu na ulici přejeli mámu, která chvíli před tím byla březí. Bylo nám jasné, že musí mít někde koťata, která bez ní zemřou hlady. Našli jsme je nad truhlářskou dílnou. Tedy naštěstí bylo jen jedno. Dnes je tomu kocourovi deset roků.
Jak vypadá takový kočičí útulek?
Zatím máme kočičky v maringotce. Je tam i balkonek, aby mohly na vzduch a dostali jsme darem klimatizaci, takže je uvnitř příjemně. Momentálně jich tu žije 26. Další zvířata máme v péči dobrovolníků, kteří si kočičky berou do dočasné péče, než se podaří pro ně najít nový domov. Berou si je i Anna Hromádková a Vlaďka Bubnová, se kterými jsem spolek založila. Paní Hromádková je už v důchodu, ke kočkám chodí ráno. V maringotce uklidí a kočky nakrmí. Já k nim chodím odpoledne a slečna Bubnová pomáhá třeba s tím, když je potřeba s kočičkou odjet rychle k veterináři.
Je obtížné se o takové množství zvířat postarat?
Hlavně zpočátku to bylo velmi těžké. Dnes už máme nějaké sponzory a příznivce, kteří na nás myslí a snaží se pomáhat. Přivezou krmivo, pelíšky, škrabadla. Bez nich by to nešlo. Vstříc nám vyšlo i město Sokolov, které nám dává za každou kočku odchycenou v Sokolově příspěvek. Z něj zaplatíme to základní ošetření, odčervení a kastraci.
Na vašich internetových stránkách píšete o plánu zajistit lepší zázemí. Jak jste daleko?
Chtěli bychom pro ně získat menší domeček s voliérou, aby mohly na trávu, protože to mají v letních vedrech kočky rády. A také by zde mohly mít každá svůj koutek, kam by si mohly zalézt, protože kočky jsou od přírody spíše samotářské osobnosti. Jenže zatím chybí peníze i místo. Maringotka nám slouží už pět let, a už když jsme ji přebírali, nebyla nová. Co bude dál, až se rozpadne, je ve hvězdách. Ale snažíme se o lepší útulek bojovat. Tahle krásná a tajemná zvířata si to zaslouží.
