Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

To nebyl život, říká krajanka, která může dostat další šanci v Chebu

  12:55aktualizováno  12:55
Přežili útrapy války a teď hledají místo, kde by mohli začít znovu žít. Pomocnou ruku nabízí krajanům z Ukrajiny radnice v Chebu. Ti doufají, že zakotví právě tady.

Jejich domovy na Ukrajině zasáhlo válečné běsnění. Štěkot kulometných dávek, výbuchy granátů a úprk do sklepa, když se kanonáda přiblížila, patřily ke každodenní realitě. Když dostali příležitost, sbalili to nejnutnější a vydali se zpět do země, odkud v devatenáctém století přišli jejich předci. Do Čech.

Tady mají šest měsíců na to, aby si našli práci a bydlení. Šest z nich přijelo na pozvání starosty Petra Navrátila do Chebu. „Město jsme jim představili, ukázali byty, které jsou pro ně připravené. Vzali jsme je na průmyslovou zónu, kde by mohli najít práci,“ uvádí starosta. Ten by velmi přivítal, pokud by si ukrajinští Češi vybrali za svůj nový domov právě Cheb.

Češi na Ukrajině

První Češi se na Ukrajinu stěhovali už v roce 1861. Tehdy byla v Rusku zrušená robota. Velikou vlnu přistěhovalectví vyvolalo pozvání ruského cara Alexandra II., který slíbil Čechům půdu. Po 2. světové válce žilo na Ukrajině asi 60 tisíc krajanů. Většina z nich se v rámci repatriace vrátila počátkem devadesátých let do Československa. Zbývající ukrajinské Čechy vyhání z domovů válka.

„Pracovité lidi tu potřebujeme, průmyslová zóna se rozrůstá. Chceme si vyzkoušet, jak bude repatriace rodin vypadat v praxi. Proto jsme zatím nabídli pět bytů, přestože volných jich máme víc. Také kapacitu na školách máme dostatečnou. Jisté problémy by ale mohly nastat při uznávání vzdělání,“ připouští Navrátil.

Podle slov krajanů je Cheb zatím jediným městem, které jim nabídlo kompletní pomoc se zajištěním práce a zároveň i bydlení. „Podobnou nabídku jsme zatím nedostali,“ shodují se. Mluví se hlavně rusky za pomoci tlumočníka.

Lidé, kteří do Chebu přijeli, už česky neumí. „Ale pilně se učíme. Prarodiče ještě česky mluvili běžně. A hodně zpívali. Pamatuju si písničku Nade mlejnem, pode mlejnem husy se pasou...“ zanotoval bravurní češtinou šestačtyřicetiletý Vjačeslav Samek, který do Chebu přijel s dospělým synem Igorem, studentem posledního ročníku vysoké školy. V jižních Čechách nechal ženu a šestiletou dceru.

„Přijela s námi také moje maminka i mé dvě sestry s rodinami,“ vypočítává. Čerstvá školačka Máša však cestu oplakala. „Už je spokojená. Našla si ve škole kamarády, to jí hodně pomohlo,“ říká Vjačeslav a přiznává, že má z budoucnosti trochu obavy.

„Začít znovu od začátku bude v mém věku těžké. Ale nebudu si vybírat. Jaká práce bude, tu vezmu. Jíst se musí,“ konstatuje. Spolu s ním přijela z Červené nad Vltavou i učitelka mateřské školy Ludmila Sepšenová, zdravotní sestra Elena Kaljaržiková a učitelka hry na klavír Jelena Rešetová s dcerou Annou.

„Slyšíte? Tohle je válka,“ pouští záznam na mobilním telefonu klavíristka Jelena. Je slyšet střelba, kterou po chvíli přehluší štěkot psa. „Žili jsme v malé vesničce poblíž Uhledaru, jen kousek od válečného běsnění. Už ani nevím, kolikrát za den jsme se utíkali schovat do sklepa. To nebyl život. Museli jsme odtamtud pryč. Už kvůli dětem. Ani nevím, jestli náš malý dům ještě stojí,“ přemýšlí.

Chvíli předtím se kochala pohledem z bytu v nejvyšším patře domu na sídlišti Zlatý vrch. „Celý Cheb mám jako na dlani. Je to moc pěkné město. Klid a mír. Milí lidé. I byt se mi líbí. Dokázala bych si představit, že tu budeme žít,“ usmívá se žena, která odjela do Čech se třemi dětmi. S osmnáctiletou dcerou Annou a syny ve věku 7 a 9 let.

Manžel musel na Ukrajině zůstat. „Nemohl jen tak odjet. Zatím nemá v Kyjevě hotové doklady. Ty jsou navíc drahé, neměli jsme tolik peněz. Jsme tu sami už měsíc. Moc se nám stýská. Hlavně dětem po tátovi,“ vzpomíná Jelena, která se doma na Ukrajině starala i o malé hospodářství.

„Chovali jsme králíky, slepice, kachny, křepelky. Těch bylo, myslím, dva tisíce,“ vypočítává. Prodejem drůbeže si rodina vylepšovala rozpočet. Když byly děti malé, naučila se spřádat surovou srst na vlnu, ze které pak pletla čepice, rukavice a šály. „Práce se nebojím. Budu dělat cokoli,“ říká odhodlaně.

Na přesídlení krajanů z celého světa vláda uvolnila v polovině ledna 66 milionů korun. Využity by mohly být především pro lidi s českým původem na Ukrajině. Podle Hany Malé z tiskového odboru Ministerstva vnitra České republiky zájem o vystěhování do České republiky projevila asi tisícovka Ukrajinců s českými kořeny. Část z nich už v Česku žije a pracuje.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jakub Mráz z právního oddělení Dopravního podniku Karlovy Vary příležitostně...
Za volantem autobusu si právník dopravního podniku plní svůj dětský sen

Na první pohled to není patrné, ale autobusy karlovarské městské hromadné dopravy řídí lidé mnoha profesí. Jedním z nich je právník dopravního podniku Jakub...  celý článek

Budova Střední uměleckoprůmyslové školy Karlovy Vary je v havarijním stavu.
Experti napoví, co se starou karlovarskou průmyslovkou. Možná půjde k zemi

Jaký je stav staré budovy karlovarské uměleckoprůmyslové školy? Na tuto otázku odpoví odborná expertiza, kterou vypracuje Kloknerův ústav. Jde o výzkumný a...  celý článek

Hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová v Karlových Varech odevzdala...
Karlovarská hejtmanka přeskákala lídra Ťoka, stala se poslankyní

Jednoznačným skokanem parlamentních voleb v Karlovarském kraji je hejtmanka Jana Vildumetzová. Ta ač kandidovala ze čtvrtého místa, dostala se do Sněmovny díky...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.