Dvanáct tašek. To je veškerý majetek ukrajinské rodiny s českými kořeny, která utekla před válkou do země svých předků. Ve středu se nastěhovala do bytu v Chebu. Čeká ji tu další etapa života. Musí se totiž co nejdříve postavit na vlastní nohy.
„Celý svůj život jsem sbalila do tuctu velkých plastových tašek. To je vše, co jsem si přivezla. Tohle a tři děti,“ rozhlíží se Olena Pereverzieva po prázdném bytě. V obývacím pokoji leží hromada vyskládaných zavazadel. Sedmiletý Artur a devítiletý Artem se v nich horečně přehrabují. Snaží najít sbalené hračky.
Zájem o vystěhování do České republikymá přes tisíc Ukrajinců
|
Po chvíli se jim to podaří a začnou si na podlaze budoucího dětského pokoje hrát s autíčky. „Co potřebuji? Nic! Všechno máme. Nějaké nádobí jsem si přivezla, hrnce, mám i peřiny a polštáře. A dva lustry. Od kamarádky mám žehličku. Dostali jsme tři postele, psací stoly a židle,“ vypočítává usměvavá Olena.
Jediné, co jí teď dělá starost, je nemocný syn. „Měl angínu, bral antibiotika. Musím se rychle zorientovat, dojít na pojišťovnu a najít nějakého dětského lékaře. Potřebuji s ním jít na kontrolu, na školu si ještě počká,“ pohladí synka po tváři.
Na otázku, co chce udělat jako první, říká, že nejprve musí v bytě uklidit. Pak vše vybalit a roztřídit. A také rozdělit pokoje. O ně se totiž mezi dětmi hned strhla hádka.
„Ten největší asi necháme klukům. Dva menší si vezmeme já s dcerou,“ plánuje. Pak ji čeká další úkol. Musí nakoupit základní potraviny. A také kýbl, hadr na podlahu, smetáček a prostředek na nádobí. Ví, že následující dny budou těžké.
Přestože je v cizí zemi sama se třemi dětmi, nestěžuje si. „Nikdo jiný tu není. A udělat se to musí,“ usmívá se. Když má ale říct, po čem se jí nejvíc stýská, najednou má v očích slzy. „Po manželovi. I děti se po něm ptají. Každý den si telefonujeme. Ale nemohl jen tak odjet, přijede za námi později,“ doufá Olena.
Do Chebu se přestěhovaly i další tři rodiny
Společně s Olenou a jejími dětmi se do Chebu přestěhovaly další tři rodiny krajanů z východní Ukrajiny. Pomocnou ruku jim nabízí charita.
„Naším úkolem je poskytnout asistenční služby, poradenství a třeba i zajistit kurzy českého jazyka, pokud o to bude zájem,“ upřesnila Klára Zachová z Plzeňské charity, která přijela řešit problémy Ukrajinců přímo do Chebu.
„S rodinami jsme v kontaktu, řada věcí už je předjednaná. Víme, kdo co bude potřebovat a co bude chtít. A od toho se odvíjí naše další kroky. Někteří už se na příjezd do Chebu připravili, už tu několikrát byli a v Chebu se orientují. Naše pomoc a podpora proto bude záležet na tom, co budou ti lidé aktuálně potřebovat,“ uvedla Zachová.
Dodala, že řada krajanů chce svou situaci řešit vlastními silami a podle svých představ. „Pokud ale budou potřebovat pomoc, tak ji dostanou,“ ujistila Zachová.
Pozadu nezůstává ani město Cheb. Už před několika měsíci Chebští pozvali krajany do města, ukázali jim byty a nastínili, kde by mohli získat práci.
„Zajišťujeme místa ve školách a školkách. Předjednali jsme pro ně termín jednání na úřadu práce a pomáháme i jinak,“ uvedla mluvčí Chebu Simona Liptáková.
„Například rodině učitelky hudby, která přijede jen s dětmi, bez manžela, pomůžeme byt vybavit alespoň základním nábytkem. Nevyužité válendy, stolky a skříně nabídla chebská fakulta ze svých studentských kolejí. Vše ale musí probíhat ve spolupráci s rodinami. Nemůžeme je do ničeho nutit,“ doplnila Liptáková.
