"Jsme s manželkou bývalí trampové, vždycky nás to táhlo k romantice," vypráví vousatý musher Milan Šindelář, který vypadá tak trochu jako Reinhold Messner.
A podoba s legendárním horolezcem není jen fyzická. Nezdolává sice vrcholky osmitisícovek, ale má podobně dobrodružnou náturu a bivakování na sněhu a ledu si užil dost při závodech psích spřežení.
"V roce 1989, když jsme ještě bydleli v Ostrově v řadovce, jsme si pořídili prvního pejska - malamuta," říká musher z Hřebečné, jehož manželka si tehdy splnila dávné přání.
V Čechách to tehdy byla novinka. "Nic jsme o chovu nevěděli, jenom se nám líbil," vypráví Šindelář. Když se začali v republice pořádat závody, nemohli u toho chybět.
Musher Milan Šindelář a psí spřežení sibiřských huskyů.
"Nejdřív s kolem, pak jsme si pořídili dalšího psa a zjišťovali jsme, jaké jsou k závodům potřeba saně, káry, postroje a další věci," vysvětluje.
Smečka manželů Šindelářových se utěšeně rozrůstala, za pár let měli malamuty čtyři. Jenže ti se mezi sebou prali, a tak si pořídili husky. A hned osm, takže zpočátku bydleli s dvanácti psy v řadovém domku.
Musher Milan Šindelář a psí spřežení sibiřských huskijů.
Později se ale raději odstěhovali na samotu do Hřebečné. Teď stačí psy navléknout do postrojů, zapřáhnout sáně a vyrazit třeba na padesátikilometrovou túru přímo ze dvorku.
Dobrý musher musí podle Šindeláře především rozumět psům. Výsledek závodu záleží především na vůdčím psu, lídrovi. "My jsme ho cvičili tak, že jsme chodili do parku a učili ho odbočovat doprava a doleva. Pak jsme zkoušeli i další a hledali, kterému to jde nejlépe," vzpomíná musher z Karlovarska.
Musher Milan Šindelář a psí spřežení sibiřských huskijů.
"Není to ani nejsilnější pes, ani nejvytrvalejší, ale nejchytřejší a nejlépe ovladatelný," dodává Šindelář a vyráží se svým spřežením do terénu. Je to romantika, která připomíná Aljašku za časů Jacka Londona.
