„Jakákoliv forma záchrany kulturního domu na Zlatém vrchu, který už bez využití chátrá dlouhou dobu, je velmi nákladná. Pokud vezmu jen opravu pláště a zařízení budovy, tak se bavíme o desítkách milionů korun, což je pro město bez dotace nezvládnutelné. Veškeré dotační tituly ale počítají s nekomerčním využitím. Proto jsme logicky nabídli jeho využití našim příspěvkovým organizacím,“ uvedl chebský starosta Antonín Jalovec.
Zájem projevila 3. základní škola, která sídlí v sousedství, a Dům dětí a mládeže Sova. Základní škola by zde mohla získat zázemí pro školní družinu, některé kroužky nebo aulu, kterou postrádá. Dům dětí a mládeže plánuje, že by tu mohl provozovat některé technické kroužky. Děti ze sídliště by tak nemusely docházet do Goethovy ulice, na jejímž konci dům sídlí.
Město zvažovalo i demolici objektu, který je roky nevyužívaný, a je tak cílem vandalů. Na jeho místě mělo vzniknout parkoviště, jenže kulturní dům na nejmladším chebském sídlišti tvoří betonový skelet z 80. let a demolice by byla velmi nákladná.
Bývalý kulturní dům s restaurací provází smůla takřka od kolaudace. Ta se uskutečnila v roce 1992. Objekt se měl stát nejmodernější vlajkovou lodí dnes už neexistujícího státního podniku Hotely a restaurace Cheb. V přízemí byla plánovaná restaurace, v patře čekala na otevření diskotéka a bar. Před domem architekt navrhl velkorysou terasu, jejíž povrch pokryla velkoformátová žulová dlažba.
Podnik se ale rozpadl a jeho majetek začal likvidátor rozprodávat. Došlo i na zcela nový kulturní dům v sousedství školy a školky. Přestože jeho pořízení stálo tehdy více než třicet milionů korun, likvidátorka se jej pokoušela prodat za třetinu několik let. Když se nakonec kupec našel, město nedokázalo rychle rozhodnout o prodeji pozemku, na kterém stavba stojí. A tak dohoda padla.
Herci odešli, objekt od té doby chátrá
V závěru roku 2002 získalo dům od ministerstva financí do svého majetku město Cheb. Od té doby se v budově vystřídalo jen pár nájemců. Pekly se zde lázeňské oplatky, nějaký čas tu fungovalo komorní Divadlo bez hranic. Herci však nezvládali platit vysoké částky za topení, vodu a energie. Po čase proto odešli.
Od té doby budova chátrá. Stala se cílem nájezdů nenechavců a vandalů. Ti postupně vytloukli výplně oken, zničili všechny dveře, zasvé vzalo i vnitřní zařízení.
Radnice se tu pokusila vybudovat středisko pro sociálně vyloučené občany. Mělo zde najít zázemí například nízkoprahové zařízení pro mládež nad 15 let. V objektu by fungovala dluhová poradna a poradna pro osoby ohrožené recidivou drogové závislosti.
Plán se nakonec neuskutečnil. Lidé se obávali nárůstu nepřizpůsobivých a drogově závislých v okolí školy a proti plánu sepsali petici.
