Kolik pasažérů za těch padesát let lanovka přepravila, Petr Šolc přesně neví, ovšem domnívá se, že jich byly tisíce, což také na pohlednici napsal. „Je to zvláštní pocit. Je mi trochu smutno, ale na druhou stranu jsem smířený s tím, že něco končí a něco začíná,“ řekl.
Zaměstnancem lanové dráhy se stal v roce 1986, kdy nastoupil coby elektrikář. O rok později už dělal náčelníka, poté se jeho funkce označovala jako vedoucí provozu lanovky. Zatímco za dob socialismu ji obsluhovalo šest lidí, později už museli stačit čtyři.
„Vždycky tady byla super parta. Lanovka nemá až tak velkou kapacitu, aby zaručovala anonymitu, takže jsme se s pasažéry znali, s některými i dost důvěrně,“ vzpomínal.
Lyžovat nebo sjíždět na kolech starou Jáchymovskou vyrážel okruh lidí, kteří se pak bavili na party ve stanech. Větší anonymitu podle Petra Šolce přinesla až nová doba. „Lidé už se spolu tolik nekamarádili, víc mezi sebou soupeřili a každý chtěl být nejlepší,“ vypozoroval.
Zažil i horší časy, to když penzion vyhořel
Díky Transportě zažil na Klínovci příjemné časy, například když do restaurace u lanovky nastoupila jeho budoucí manželka, ale i ty horší, když v roce 2005 penzion v patře kompletně vyhořel.
„Oficiální příčinou byly technické důvody. Stalo se to v listopadu, takže na začátku sezony, ale už v prosinci jsme zase fungovali. Bylo to díky našim kamarádům, kteří tady ve dne v noci pracovali bez toho, aby dostali nějaké peníze, naopak sami posílali finanční dary. Mám z toho i nějaké fotografie, ale nemůžu se na ně dívat,“ přiznal.
Smůla se z provozovatele neodlepila ještě rok poté, kdy bývalý starosta Jáchymova Michael Kuneš poslední den svého funkčního období nechal zaměstnance lanovky vystěhovat. „Bylo to tu hodně divoké. Přijeli sem vymahači s pistolemi a začali všechno vynášet, lyže i naše osobní věci. Dostalo se to až k soudu, který rozhodl v náš prospěch,“ vyprávěl.
Až do své poslední jízdy splňovala lanovka všechny bezpečností předpisy. Za devětačtyřicet let jejího provozu se na ní stal jen jeden vážnější úraz, kterou byla zlomená noha.
„Jednou mi lidi volali, že u sedmého sloupu leží na zemi kluk. S kamarády vyskakoval k sedačkám a chytal se trnože, aby se svezl. Jenomže se včas nepustil a dostal se příliš vysoko nad zem. Když seskočil, tak si zlomil nohu, což byl také jediný pád z této lanovky,“ popsal.
Dostat se do práce bylo pro Petra Šolce občas i pořádné dobrodružství. V zimě se mu čas od času stalo, že autem dojel jen na Boží Dar, protože na silnici ke Klínovci ležel metr sněhu. V takových případech si to do práce buďto vyběhl po svých, nebo jel okolo někdo z horské služby a do práce jej vyvezl. Ačkoli se teď s Transportou loučí, u krušnohorských lanovek chce zůstat. „Nějaké pracovní nabídky už mám,“ prozradil.
