Otázky dotazníku mohou být kontroverzní z pohledu respondentů. V takovém případě mají právo dotazník nevyplnit. Věc obsahové stránky dotazníku je zcela nepodstatný.

Daleko důležitější věci hodné prošetření je nutnost zjištění, kde autorka získala data o pacientech.

Pokud dotyčná studuje etiku, mohla předpokládat, že tyto otázky budou pro pacienty určitou formou zátěže a mohla zvolit jiný druh výzkumu - strukturovaný rozhovor. Jenže ten je pro zpracování poněkud složitější a pracnější než-li vytvoření a vyhodnocení dotazníku.

Pokud už tedy chtěla vytvářet dotazník, měla opět z etického hlediska tyto osoby prvně kontaktovat na určitých pracovištích buď přímo nebo zprostředkovaně a celou záležitost jim vysvětlit tak, aby se těmto nedorozuměním předešlo.

Ono totiž použití dat z databáze státní správy k jiným účelům, než ke kterému byly získány, je trestným činem, pane.

Dotazník sám o sobě by mi asi nevadil ani kdyby otázky byly citlivé. Co mi vadí je jak se dostala k těm adresám, to je zneužití osobních údajů. Dnes bohužel běžné

A to " studuje " etiku? A zneužívání osobních údajů jí asi nic neříká, stejně jako přístup k nemocným lidem. Pak se nedivím, že sestry v nemocnicích nadávají nemocným dětem, že jsou simulanti.

"Zeptejte se mne, na co chcete, a já na co chci odpovím."

Ty otázky jsou úplně normální, akorát si tady někdo hraje na uraženého. Pokud nechtěl odpovídat, tak nemusel.

Něco jiného by bylo, kdyby tam byla třeba otázka: Přejete si zemřít a jak rychle.

A tohle bude paní doktorka nebo dokonce docentka, či profesorka? Já to říkal vždycky, že humanitní "vědy" jsou pavědy. Dostávat tituly za zhodnocení, že se má "většina lidí fajn, ale stále ještě zůstává minimálně polovina těch, kteří se fajn nemají" mi přijde slabomyslné.

Na tomhle stupidním typu výzkumu je postaven celý farmaceutický a medicínský průmysl, který si hraje na to, jak je strašně exaktně vědecký. Naopak, přístup humanitních věd by dokázal reflektovat nesmyslnost té metodologie.

Odsuzuji formu dotazníku. Pokud zmíněná studuje etiku, měla by k získání odpovědí zvolit etickou formu. Uniklá data jsou velký problém.

Šetření tohoto typu má být striktně anonymní, jde o citlivé téma  Takže jestli měl každý dotazní kód, navíc byl zasílán na konkrétní adresu? Dále, jakým způsobem měly být dotazníky vraceny tazateli? Tohle už zásadu anonymity trochu popírá, asi by mne to rozladilo taktéž. Avšak předpokládám, že účast v šetření je dobrovolná, tohle není jako formulář CZSO, takže sice chápu morální pobouření dotčených oslovených, ale především bych řešila, kde paní tazatelka vzala adresy. Od odbornice na etiku by člověk očekával poněkud profesionálnější přístup.

Objasnit zdroj kontaktu na uvedene jednotlive ucastniky vyzkumu je to jedine nejasne.

Jinak tento clanek nema zadny vetsi smysl nez jen ze 'informuje spolecnost o jakemsi vyzkumu', uvadi i konkretni data (otazky, ktere jsou predmetem vyzkumu) a ctenare mozna nejen informuje o tom, jak takovy vyzkum vypada, ale i vede k zamysleni, jak takovy vyzkum ma/muze vypadat. Vetsina tohoto clanku je tak nikoliv informaci, ale jen diskusi na uvedene tema, cili komentar.

...

K uvedenemu vyzkumu mela dat souhlas  nejaka eticka komise organizace, v niz je odborna asistentka zamestnana. Pokud toto bylo splneno, je vse v poradku. Takova komise posoudi /ma posoudit ,kdo vsechno bude ucastnikem vyzkumu ( jak si je vyzkumnik vyhleda), co bude preddmetem vyzkumu, a muze upozornit i na citliva mista vyzkumu.

........

Typ otazek, ktere jsou polozeny ucastnikum vyzkumu, zalezi na vedoucim vyzkumu a tedy na tom, co chce uvedenym vyzkumem zjistit.( a v uvedenem pripade neni proc nestudovat I treba ' sexualni spokojenost ochrnutych pacientu', treba proto, aby se zjistilo nejen, co je 'problem' ( co je trapi), ale i jak jim lepe pomahat, jak podporovat jejich psychicky stav, vystaveny zcela jiste nikoliv jen sexualni deprivaci). Pokud si vyzkum nedal za cil zjistit, zda pacienti maji dostatek pomucek a podobne, pak namety matky jedne pacientky jsou bezpredmetne, proste to nebylo umyslem zkoumat neco takoveho. (Nicmene v kazdem dotaznikovem vyzkumu, kde  je prostor na volne odpovedi, se kazdy muze vyjadrit, jak chce. A pro povedomi vsech potencialnich ucastniku podobnych vyzkumu uz jen dodat - kazdy se ucastnikem stave dobrovolne, a kdo nechce, ten nemusi).

Hodně se to odvíjí od toho, co bylo cílem onoho průzkumu. Pokud to bylo přímo zkoumání etické způsobilosti samotného iniciátora, tak to by mi dávalo smysl.

Jediná otázka je databáze. Ale je to sakra vážná otázka.