„Sice působíme uzavřeně, ale mezi sebou jsme velice otevření,“ říká o vietnamské komunitě soudní tlumočník Le Anh Phong, který přijal české křestní jméno Franta.
Největším problémem je podle jeho slov stále ještě jazyková bariéra. Hlavně u starších Vietnamců. Ti mladší už umějí lépe česky než vietnamsky. A tak podle Franty občas jazyková bariéra hrozí i přímo v rodinách Vietnamců.
On sám přišel do tehdejšího Československa v roce 1982. „Vystudoval jsem vysokou školu, České vysoké učení technické, obor přesné mechaniky a optiky,“ vzpomíná Franta. V tradici pokračují i jeho děti. Obě také studují na ČVUT.
Právě vzdělání je jednou z věcí, na kterou se ve vietnamských rodinách hodně hledí. A také na dodržování starých zvyků a tradiční kultury vůbec. „ Nedělá jim to problém,“ tvrdí Franta při pohledu na děti vystupující na pódiu v tradičních vietnamských krojích. „Mají něco, co ostatní ne, a jsou na to hrdé,“ vysvětluje.
„Právě důrazem na vzdělání a na rodinu by Vietnamci mohli být pro nás Čechy vzorem,“ domnívá se Jana Hejnová z Centra na podporu integrace cizinců pro Karlovarský kraj. „Úcta ke starším se z naší majoritní společnosti bohužel vytrácí,“ vysvětluje.
Akce jako oslava vietnamského nového roku může podle jejích slov přiblížit kulturu Vietnamu i ostatním. „Pohled nás Čechů na Vietnamce se ale postupem let mění. K lepšímu,“ doplňuje Jana Hejnová.
Oslava lunárního nového roku, ve vietnamštině Tet Ky Hoi, patří ve Vietnamu k nejdůležitějším náboženským svátkům. „Ve Vietnamu se rodiny chodí navštěvovat, ulice jsou plné lidí. Tady žijeme odděleně, a tak se scházíme na této velké akci. Často se tady potkají lidé, kteří se třeba celý rok neviděli,“ říká Le Anh Phong, tedy Franta. Řada lidí kvůli atmosféře svátků i kvůli návštěvě rodiny v období příchodu nového roku cestuje do rodného Vietnamu.
Oslavy příchodu roku prasete vyvrcholí v pondělí večer budhistickým obřadem.