Čtrnáctiměsíční sameček je krásně bílý a na svůj nový domov si rychle zvykl. Už slyší i na svoje jméno. "Dcera nám řekla, že pro nás má k narozeninám živý dárek. A že prý ho poznáme podle stužky. Čekali jsme ledacos, ale když jsem uviděl velblouda, nevěřil jsem svým očím," říká Oldřich Eret.
Bumla si v novém domově v sousedství ohrady, kde Eretovi chovají několik koní, rychle zvykl. "Když něco děláme, chodí za námi jako pejsek. A přestože pochází z Německa, začal rychle chápat povely v češtině," usmívá se Eret, který musel rychle nastudovat co nejvíce informací o dvouhrbých velbloudech.
Bílý velbloud Bumla a jeho majitelka Alena Eretová.
"Jejich původním domovem je střední Asie, žijí tam v nadmořských výškách od 1 500 metrů, kde teploty mají výkyvy od plus 40 do minus 25 stupňů. Takže na české poměry poněkud drsnější klima Ašska by Bumlovi nemělo dělat potíže. Ještě poroste, dospěje ve čtyřech až pěti letech," vysvětluje Eret.
V dospělosti může samec měřit v kohoutku i více než 2 metry a jeho váha dosáhne až 650 kilogramů. Drsné klima velbloudům pomáhá přežít dlouhá srst, která v teplejších měsících postupně vylíná a pak znovu doroste.
Přestože Bumla u své ohrady nadšeně vítá každou návštěvu, dokáže dát důrazně najevo i nelibost. "Když se mu něco nezdá nebo třeba nedostane rychle pamlsek, případně se mu znelíbí objektiv fotoaparátu, tak plive," dělí se o své zkušenosti novopečený chovatel velblouda.
